Spokojeně se protáhl v zahřátých peřinách, dlaní pravé ruky se opřel o hranu stolu, na kterou dosáhl i z postele, tou druhou si protřel oči a z koutků vyhnal tvrdé ospalky. Na rtech mu pohrával úsměv, rozespalý, přesto spokojený jako už dlouho neměl. Slunce prosvítalo skrze zatažené žaluzie a na dřevěné podlaze se tak ukazovaly bílé pruhy světla, vítající chlapce do nového dne. Přestože by si přes hlavu nejraději přetáhl deku a spal dál, hmátl po telefonu, odpojil jej od nabíječky a s vyfouknutím vzduchu z úst se přetočil na břicho, zatřepal hlavou a několik pramenů tmavých vlasů jej pošimraly na tváři. Kliknutím rozsvítil displej a v ten moment se v něm vzedmula vlna děsu i energie, která ho donutila vyskočit z postele jako čertíka z krabičky. Div se nepřerazil přes na zem shozenou deku, vykodrcal se z pokoje, zadýchaně doběhl do kuchyně a chystal se okamžitě připravit ranní kávu pro ghúla, který už dozajista musel šílet vzteky.
Namísto toho zůstal zaraženě stát uprostřed místnosti, veliké oči doširoka otevřené a čelist svěšená. Namjun poklidně seděl u stolu s šálkem horké kávy v ruce a v klidu si pročítal ranní zprávy. Tedy alespoň do doby, než mladý komorník vtrhl do kuchyně a on tak prudce zvedl hlavu, skrývaje pobavený úšklebek za keramický inventář, avšak jeho krvavě rudé oči se doslova blyštily pod náporem jiskérek, které mu v nich divoce tančily.
"Přispal sis?" broukl po polknutí lahodného nápoje, ukazovákem posouvaje text na telefonu o kus níž, načež prstem poklepal na desku stolu, kde stál i druhý hrnek, v němž se nacházel ovocný čaj, z něhož se stále ještě kouřilo.
"N-nezvonil mi budík," odkašlal si omluvně černovlásek a usadil se na židli. Na jazyku ho pálila otázka, kterou se zprvu obával vyslovit, netuše, jak by na ni mohl jeho zaměstnavatel reagovat, přesto však nakonec sebral dost odvahy a stále ještě spánkem zhrublým hlasem pronesl:
"Vy se nezlobíte, že jsem zaspal?" pro jistotu očima ještě loupl po mikrovlnné troubě, která na svých digitálních hodinách ukazovala několik minut po desáté hodině dopoledne. Nechápal, jak se mu povedlo spát tak dlouho, ani jak bylo možné, že ho budík na mobilu nevzbudil. Přísahal by totiž, že si jej nastavoval a rozhodně ho nevypínal.
"Dneska stejně žádný program nemáš, jen odpoledne to školení, ne?" pokrčil ledabyle ghúl svými širokými rameny a teprve nyní, z větší blízkosti, si mohl Jeongguk všimnout, jak se mu třese ruka, když si k ústům zvedal šálek s kávou. Nemyslel si, že by byl ghúl nemocen, jelikož něco takového u nich nehrozilo. Stejně tak pochyboval, že by byl hnědovlásek zesláblý z hladu, protože jeho apetit byl vskutku vynikající, obzvláště v posledních týdnech. Ale myšlenka toho, že by byl vždy tak sebevědomý ghúl, jenž byl za každých okolností nad věcí, nervózní, připadala chlapci směšná. Neexistoval jediný důvod, proč by měl být Namjun nesvůj, leda by se bál, že přijde o dalšího komorníka, jehož zácvik byl pro oba náročný jak po fyzické, tak především po psychické stránce.
"Ne, to nemám," přitakal tichounce nakonec, smáčeje ústa v kyselo-sladké tekutině, kterou mu ghúl neosladil lžičkou medu, tak jak to Jeongguk vždy dělával. Nestěžoval si však, pouze si odskočil, aby ze spíše uzmul ze svých železných zásob sladkého a zpět u stolu se s chutí zakousl do croissantu s čokoládovou náplní. Byla to jediná možnost, jak směl po boku ghúla jíst - s potravinami a pokrmy, které nevydávají žádný, nebo velice slabý zápach. Občas bylo složité skloubit přípravu pokrmu pro ghúla a poté i pro sebe samého, když byl v neustálém časovém presu kvůli nabitému programu. Čas se však ukázal být nejlepším učitelem spolu s trpělivostí a trochou touhy zvládnout situaci, kterou mu život postavil do cesty.
"A děkuju vám," podotkl dodatečně, než dopil, dojedl a vstal, aby si mohl dopřát rychlou sprchu, po níž bylo třeba se sbalit, jelikož první kurz mu začínal již ve dvě odpoledne. Krom toho se před pár dny dověděl, že se bude moci vrátit již v sobotu večer, protože se program musel uspíšit.
ČTEŠ
Bite [Namkook, BTS CZ]
Fanfiction"Když proti nim nemůžeš bojovat, přidej se k nim," povzdych opustil jeho ústa spolu s hořkými slovy. Prsty zavřel zrcadlo, v němž měl uschované některé ze svých osobních věcí a zahleděl se na svůj odraz. Oči bez života, pod nimiž se skvěly výrazné t...