Bite [Namkook, BTS CZ]

18. kapitola - Back to work

Bylo to poprvé za několik měsíců, kdy si mohl dovolit povalovat se v posteli, sledovat ranní seriály v televizi a zachumlaný dece si v klidu upíjet ovocný čaj, který pro něj Nichkhun obětavě připravil, jelikož vstal jako první a zrovna se připravoval na odchod. Do pokoje pronikaly paprsky slunce, které černovláska příjemně šimraly na tváři a snažily se ho vylákat z vyhřátého útočiště, avšak veškerá jejich snaha byla marná.

"Stihneš se připravit?" matrace po chlapcově boku se prohnula, jak se hnědovlasý komorník posadil vedle něj a pobaveně se zaculil, načež mu prstem šťouchl do tváře, za což si od mladíka vysloužil zvonivý smích.

"Jen se vysprchuju a obleču, neboj," odpověděl nakonec, dopil poslední zbytky nápoje a konečně ze sebe shodil přikrývku, kterou následně úhledně složil a polštář načechral, přičemž jej Nichkhun celou dobu pozoroval a byl si naprosto jistý, že před nástupem do služby bylo stlaní postele to poslední, co Jeongguka při chystání se do školy napadalo. Z každého komorníka se postupem času stal jakýsi lidský stroj, který většinu úkonů vykonával zcela automaticky a vůbec nad nimi nepřemýšlel, nepozastavil se nad tím. A to ani když byl mimo dům či byt, v němž sloužil.

"Tak já už půjdu," mlaskl starší z komorníků, vyskočil na nohy a s krátkým rozloučením se vydal chodbou směrem do místnosti, v níž byl postaven bar, za nímž se nacházely veškeré nezbytné pomůcky, se kterými se připravuje ta nejlepší káva lichotící vybíravému ghúlímu jazýčku, jehož chuťové pohárky poznají jakoukoli nesrovnalost, ať už nedostatek namleté kávy, přepražená nebo nedopražená zrna a další atributy, které ovlivní chuť samotného nápoje.

Do zástrčky připojil obrovský kávovar sytě rudé barvy, ujistil se, že obě dvě trysky jsou dokonale čisté, stejně jako páky a jejich zásobníky. Stiskem tlačítka uvedl stroj do chodu, a zatímco se voda s tichým mručením zahřívala, vylovil ze zadní kapsy kalhot svůj telefon, kde už mu několik minut divoce blikala modrá kontrolka upozorňující ho na příchozí zprávu. S úsměvem na tváři si přečetl popřání dobrého rána a pevných nervů, jelikož toto bylo zcela poprvé, kdy se rozhodl po letech dorazit jako instruktor. Nervozita tedy byla na místě, ačkoli mohl mít zdravé sebevědomí. Přeci jen měl již letitou praxi, která se jen tak nezapomíná.

"Žádné telefony na pracovišti," proťal ticho exoticky zabarvený hlas, na nějž Nichkhun zareagoval pouze pokroucením hlavy ze strany na stranu a teprve až po odeslání zprávy mobil uložil zpět do kapsy a pozdravil rudovlasého ghúla, jenž se dlaněmi zapřel o mramorovou linku, na kterouž se vzápětí vyhoupl a spokojeně vydechl.

"Naposledy jsi ke mně poslal Jina," započal konverzaci Nichkhun, opětovně se věnovav kávovaru; z trysek upustil horkou páru a do zásobníku dosypal čerstvá kávová zrna, z nichž jednu dávku namlel a pustil se do první kávy tohoto dne. "A teď Jeongguka?" dokončil otázku a zvědavě povytáhl pravé obočí. Rudovlasý ghúl dlouho mlčel, jakoby musel nad odpovědí dlouze uvažovat, přestože ji oba už dávno znali.

"Jin byl vystrašený jako ratlík, Jeongguk vzpurný a moc bojovný," vysvětlil chabě, vděčně přijal čerstvou kávu a přestože pálila jako čert, pouze krátce ofoukal její černou hladinu a labužnicky se napil, vděčný, že má čím zapít kovovou pachuť masa i něčím jiným než obyčejnou vodou, kterou byl nasáklý jako houba.

"Copak se k Namjunovi nehodil jiný adept? Určitě by existoval někdo, kdo by nebyl takovým riskem," založil si komorník paže na hrudi, snad aby zabránil nepříjemnému svíravému pocitu obav, na který nebyl zvyklý. Přinejmenším ne v takové síle, s jakou do něj udeřily, podobně jako přívalová vlna, která s sebou strhne vše, co není přibité k zemi.