Bite [Namkook, BTS CZ]

23. kapitola - Loss

Bylo neobvyklé vstávat až po východu slunce, kdy obloha neměla tmavomodrou barvu, nýbrž překrásný pastelový odstín. Bílé mráčky se na obloze proháněly jako stádo kadeřavých oveček a paprsky světla pronikaly skrze poloroztažené žaluzie. Černovlasý hoch byl už dávno vzhůru, pouze příliš líný na to vstát z postele, ve které mnohem raději objímal měkkou voňavou deku, hlavu bořil do polštáře a přemýšlel nad náhlou změnou v chování u svého zaměstnavatele. Pálení po doteku na rameni již sice dávno zmizelo, tlak ale jako by nadále zůstával a připomínal se Jeonggukovi pokaždé, když byť i jen na okamžik stočil myšlenky jiným směrem. Usilovně také přemítal nad tím, proč před dotekem neucukl, proč se nepokusil utéct, ani jak bylo možné, že se nepokusil ohnat či se zeptat, co si ghúl myslí, že vůbec dělá. Prostě jen seděl, sledoval Namjunovu dlaň na svém rameni a poté střelil pohledem do rudých očí, v nichž nenacházel zhola nic, co by mu napovědělo, zdali na něj vysoký ghúl chystá nějakou nepravost, anebo jestli se pokusil být i navzdory své nátuře zkrátka o něco přátelštější.

"Po dvou letech? To těžko," odfrkl si polohlasně komorník, přetočil se na záda, dlaněmi si protřel tvář a na displeji svého mobilu zkontroloval čas. Bylo skoro půl desáté dopoledne a tedy i nejvyšší čas vyskočit na nohy a začít něco dělat. Skopal přikrývku, holá chodidla položil na podlahu a puntičkářsky si ustlal, než se vydal do kuchyně, kde nalezl svého zaměstnavatele. Vysoké a štíhlé tělo zabalil do širokého bílého trika s elegantními zdobnými potisky, na krku se mu houpal řetízek a dlouhé nohy zabalil do kraťas, odhaliv tím bronzovou pokožku, která se ve světle v místnosti doslova blyštila jako drahý kov. V prstech pravé ruky si přidržoval hrnek s kávou, druhou listoval v tlustém časopise. Zvedl hlavu ve chvíli, kdy zaregistroval vůni moře a toulitek, kterou doplnil i hruškový sprchový gel, který se na Jeonggukově kůži držel zuby nehty a dodával mu jakousi osobitou vůni, která se za celé dva roky v podstatě nezměnila, pokud ghúl nepočítal vymizení čpavku a splašků, kdykoli vůči jeho osobě pocítil komorník i jen nepatrný hněv či znechucení.

"Jsi slavný," pověděl namísto pozdravu, časopis posunul blíže k okraji stolu a černým nehtem poklepal na jednu z otevřených stran.
Černovlásek svraštil husté obočí k sobě a několika kroky přešel kuchyni, aby sám mohl nahlédnout a zjistit, o čem že to starší muž vlastně mluví. Málem se zakuckal, když uviděl sebe samého v objetí ghúla, jehož mohutná paže volně visela přes jeho rameno a roztažená dlaň spočívala na jeho hrudi. Co ho však překvapilo ještě víc, byl výraz v jeho vlastní tváři. Dobře si pamatoval na strach, hrůzné obavy a ještě horší představy toho, co mu v daný moment doopravdy hrozilo. Vždyť měl za zády dravou šelmu, která okolo krku neměla ani obojek! Ještě dnes mladého fotografa v duchu proklínal, že dal všanc jeho život jen kvůli pár fotografiím. Jenomže teď, když viděl výsledek, nejspíš chápal, proč tomu tak bylo. 

Navzdory strachu a vidinám vlastních vnitřností vyvrhnutých na bílé podlaze, jako když jde prase na porážku, byla jeho tvář zcela klidná. Sám sebe propaloval pohledem svých černočerných očí, čelist pevně sevřenou, hlavu nepatrně zakloněnou a palce obou rukou elegantně zaháknuté za očka na riflích, které si ten den oblékl i proti své vůli. Poté se zaměřil na ghúla za svými zády, v jehož tmavých očích viděl vnitřní souboj, vnímal zvíře, které se toužilo osvobodit a převzít kontrolu, ale nic takového se tehdy nestalo.

Ghúl s potutelným úsměvem skrytým za šálkem horké tekutiny pozoroval každičkou sebemenší změnu v chlapcově tváři; chvíli šokovaná, v dalším okamžiku překvapená a poté zaujatá. Zároveň s tím cítil i nepatrné změny v pižmu, které přeskakovalo ze slaného k maličko kyselo-sladkému až zpět ke sladkému, jaký cítil, když Jeongguk vstoupil do kuchyně poprvé.