Bite [Namkook, BTS CZ]

2. kapitola - #heronamevillian

Z černočerné oblohy se k zemi snášely maličké kapičky vody, mezi nimiž se proplétala vysoká, štíhlá mužská postava, jejíž tvář byla překryta kapucí. V dírách na asfaltovém koberci se shromažďovala dešťová voda do širokých kaluží, kterým se Jeongguk zkušeně vyhýbal. Sklopenou hlavu zvedl jen výjimečně, když si hlídal směr, jímž kráčel. Ruce držel schované v klokaní kapse šedivé mikiny, promrzlé a dozajista i promodralé lezavým chladem, který se v ulicích Soulu držel již celé dny. 

Přestože byl teprve začátek podzimu, obloha bývala mnohdy celé dlouhé dny zatažená a nezřídka se z šedých mraků vydatně rozpršelo. A jakmile slunce zapadlo, obloha potemněla a v ulicích se rozsvítila světla, ponurost jen nabrala na intenzitě a pro mnohé lidi to bylo znamením, aby se odebrali zpět do svých domovů. Ne však pro mladíka, který se právě touto dobou vypravil do práce. Nezřídka mu scházely dny, kdy mohl chodit do školy s přáteli a o žádnou práci se starat nemusel, ale jakmile složil zkoušky a jeho studentský život definitivně skončil, bylo na čase splnit slib, který před více než dvěma lety dal své matce. A tak skočil po první práci, která se nabídla; a nelitoval jí ani na okamžik. Zpočátku nebylo snadné naučit se spát přes den a být vzhůru v noci, dokonce i Sunhi na něj naléhala, aby se pokusil najít práci, při které se nemusel večer, v noci a nad ránem toulat podezřelými uličkami, avšak Jeongguk se nedal odbýt. A strachem z hladových monster, které se právě v takových uličkách skrývaly a čekaly na kořist, jež by se jim nic netušíc sama přichystala na stříbrný podnos, rozhodně netrpěl. Nepociťoval vůči nim žádnou emoci krom odporu a znechucení, které vřely, prskaly a sířily přímo v jádru jeho srdce.

Před odbočením na rušnou ulici, která byla plná večerek, klubů a barů, si z hlavy stáhl kapuci, která mu prudkým pohybem rozčepýřila kaštanově hnědé vlasy, které vzápětí ještě rozfoukal studený vítr opírající se do jeho těla. Tmavýma očima se pečlivě rozhlédl kolem, hledal jakoukoli stopu po tom, že by jej kdokoli sledoval; od pohybujících se stínů až po krvavě rudé oči svítící do tmy jako poslední připomínka toho, že člověku právě odbila poslední hodinka. Jen co se ujistil a přesvědčil sebe samého o tom, že nebezpečí mu nehrozí, odbočil a prošel pod tradičně stavěným vstupem do uličky. Na vývěsce, která visela na krátkém řetězu z kovových oček, bylo černým inkoustem napsáno: Lidská čtvrť! Ghúlům vstup zakázán!

Jen několik městských částí se stále ještě mohlo pyšnit místy, kam se ghúlové prozatím nedostali, ačkoli každý věděl, že se pohybují nebezpečně blízko, či se krčí v temných stínech a jsou připraveni se kdykoli lačně vrhnout po lidském masu.

Prošel pouze několik metrů, než prošel dveřmi s neprůhledným sklem, přes nějž byla přetažena černá fólie. Jakmile vstoupil, do uší mu vnikla pohodová hudba, hlasy několika lidí, kteří se uvnitř nacházeli, a povědomý pach alkoholu, na který si ovšem dokázal brzy zvyknout a už jej v podstatě ani nevnímal.

"Ahoj," pozdravil černovlasého muže za barem, jenž bílým kusem látky leštil skleničky. Barman na chlapce krátce kývl, než se Jeongguk ztratil v šatnách, kde z ramene shodil tašku a zbavil se mikiny, kterou přehodil přes topení pod oknem, aby zvlhlá látka mohla proschnout. Ošoupané tenisky vyměnil za pevnější, které si pořídil právě proto, aby v nich vydržel stát celý zbytek večera a valnou část noci. Jakmile byl s přezutím hotov, přetáhl si přes hlavu i tričko, namísto kterého si oblékl slušivou bílou košili, u níž si vyhrnul rukávy až k loktům, a přes kterouž si nakonec natáhl vestu tmavomodré barvy. Nikdy si na pracovní oděvy nepotrpěl, ačkoli na tento styl si nemohl stěžovat.

"Dneska jsi přišel brzo," pronesl tiše starší barman, načež podržel sklenici, kterou třímal v ruce, proti světlu, aby se ujistil o její čistotě.