Bite [Namkook, BTS CZ]

10. kapitola - What Do Ghouls Eat?

Tmavovlasý komorník postával u kuchyňského pultu a do jeho nerezového povrchu prsty vyťukával pomalý rytmus, téměř přesně kopírující tlukot jeho vlastního srdce, které cítil snad až v krku. Hnědýma očima co chvíli střílel po stříbrné lednici, z jejíhož nitra bude už co nevidět vytahovat něco, za co jej mladý černovlásek v lepším případě zlynčuje. V tom horším vzdá jakoukoli snahu začlenit se do života komorníků a dostane se tak na černou listinu uprchlíků, kteří zradili důvěru agentury, kteréž se zavázali, a nyní žijí své životy na útěku. Pokud by se něčemu takovému dalo život vůbec říkat. Jin se už od brzkého rána modlil, aby totéž nebyl také Jeonggukův případ, přestože věděl, jak těžké pro něj bude tento fakt přijmout. A pokud skutečně přijme, stane se to součástí jeho každodenního života.

Povzdychl si, jen co za sebou zaslechl kroky a v krku se mu rázem vytvořil knedlík, přes nějž nebyl schopen mladého chlapce ani pozdravit, aniž by jej nesžíraly obavy spolu s nejistotou, s níž díval do jeho znavených očí. Dnešní noc dostal černovlásek šanci se vyspat, aniž by jej pronásledovaly noční můry, přesto to však bylo zoufale málo, jeho oči byly zarudlé a pod nimi se skvěly tmavé kruhy, zvýrazněné nezdravě pobledlou kůží.

"Tak co budeme dělat dneska?" optal se, lokty pokládaje na linku a následně hlasitě zazíval, myslí stále ve vyhřáté posteli, která na něj ještě nyní volala a lákala jej zpět, aby si uzmul špetku tolik potřebného spánku.

Jin si s těžkým srdcem promasíroval zadní část hrdla a šouravým krokem se přesunul k lednici, u níž se shýbl ke spodním dvířkům, prsty zahákl za jeden z boxů a z něj pak vytáhl černé, neprůhledné sáčky, které vyskládal na linku. Všechny o sebe hlasitě ťukaly, vzhledem ke stádiu hlubokého zmrazení. Z některých dokonce opadávala nepatrná vrstva ledu. Jeongguk natáhl krk, aby lépe viděl na fixem nadepsaná data. Žádné z nich nebylo starší než dva týdny, avšak tmavovlasý muž stále držel ústa zavřená a v očích se mu vteřinu po vteřině zrcadlila pořád větší dávka paniky a obav, které neúspěšně skrýval za bezvýraznou masku.
Mrazák s bouchnutím zavřel a dlaněmi se opřel o pult, připravuje sebe samého na slova, která bude muset chlapci sdělit. Ještě ani nebyl na konci zaučení, možná tak v jeho polovině, avšak nyní nastala ta zdaleka nejtěžší chvíle, kterou buďto překoná, anebo si úprkem z tohoto ďáblova doupěte zničí zbytek života. Či přinejmenším jeho značnou část.

"Maso nikdy nesmí být starší než dva týdny," započal nejistě, na čele perličky potu. "Snadno se kazí a je velice náročné na podmínky skladování. Kdykoli s ním budeš muset pracovat, dávej si veliký pozor na to, jak staré maso používáš. Všude si piš data, pečlivě si je hlídej a nikdy nezapomeň, že pokud maso budeš skladovat příliš dlouho, stane se nepoživatelným."

Mladík se chystal přikývnout hned poté, co si prohlédl a přečetl všechna data, načež se jeho srdce zastavilo. Hlava jej rozbolela, plíce skrze bodavou bolest zoufale žadonily po špetce vzduchu, který jim Jeongguk nevědomky odpíral. Když pak shlédl na své ruce, viděl, jak se jeho prsty třesou, jejich konečky byly nafialovělé a ledové stejně jako obsah sáčků na lince.

"To maso není pro nás, že ne?" zeptal se přiškrceně, v očích jej pálily slzy a žaludek znovu hrozil tím, že se obrátí naruby. V krku ucítil hořko-kyselou pachuť trávicích šťáv, jakmile Jin mlčky pokýval hlavou, provinilý výraz v popelavé tváři. Mladík ukročil dozadu, zády narazil do židle, kterou s hlasitou ránou převrhl a nakonec se přitiskl ke zdi, se kterou se snad chystal splynout, jak moc se na ni tlačil. Roztřásla se mu brada a nadále toporně setrvával na místě, oči, v nichž se mísil odpor, znechucení a zhnusení, stejně tak jako strach, mířily na předměty na lince, pod nimiž se již tvořily malé loužičky vody.