Láska na koni

1.

Na Cielovu tvář a na stěnu vedle něho dopadl sluneční paprsek. Na tapetě se rýsoval jeho profil jako vyšetřížení z papíru. Otevřel oči. Jeho první myšlenka patřila, jako vždycky, koním. Zatímco si promýšlel ranní program, psal mu ukazováček sám od sebe písmena na stěnu. Když se na prst zadíval, uvědomil si že vykresluje písmeno ,, S''. Lehce po tom místě přejel rukou, jako by chtěl písmeno vymazat. Pak ho ale napsal okamžitě znovu. S povzdechem se otočil a pohlédl na budík. Za chvíli bude devět. To je divné, co se to dneska děje? Proč mě ještě nikdo nevzbudil? Moc práce už se ráno stejně nestihne. Rozhodl se, že si půjde zaplavat a pak si dá královskou snídani se vším, co k ní patří. Při pomyšlení na plavání si musel bezděčně povzdychnout. Jaké to včera bylo báječné odpoledne, vzpomínal, zatímco kráčel v županu s rukama v kapsách k bazénu. Sebastian , Sebastian - pohrával si s tím slovem na jazyku, překrucoval ho a hledal další významy, Sebastian , Sebe , to znamená vítězství. Sebastian a Ciel ... to nezní vůbec špatně. Nebo jen Sebe a Ciel? To je možná ještě lepší. Nebo naopak? Sebaciel ? To je jedno, nejdůležitější je, aby se zase brzy ukázal - a nic se mu nestalo. Ježdění na motorce je přece nebezpečné. A Frankfurt je velké město, kde na každém kroku číhá nebezpečí. Kdyby Sebastiana porazilo auto, vůbec by to nemusel přežít! To je legrace - poprvé v životě si dělá starost o někoho jiného. Nic takového ho zatím nikdy na mysl nepřišlo. Naopak, vždycky mu to připadalo hrozně hloupé, když takhle jeho maminka uvažovala. Co jen to do něho vjelo?