Láska na koni

3.

Když zazvonil telefon, Ciel vůbec nereagoval. Seděl s Aloisem na terase, vychutnával si západ slunce a vyprávěl mu, co celý týden dělal. Teprve když se k němu přiblížil Max s bezdrátovým telefonem, vyskočil.
,, To je pro mě?"
Max jen přikývl a vrátil se k psacímu stolu.
,, Ciel," ohlásil se zdrženlivě.
,, Sebastian. Rád tě slyším. Jak se máš?"
Poprvé v životě slyšel jeho hlas, aniž by ho viděl osobě. Vůbec si nevzpomínal, že by byl tak mužný a příjemný.
,,Díky, dobře," cítil na sobě upřený Aloisův pohled.
,, Ve Frankfurtu jsem vyřídil, co jsem potřeboval, a v noci se vracím vlakem zpátky. Ráno budu doma. Měl bys na mě čas?"
,,No, já... no jasně, určitě!" Vztekle se kousal do rtu. Zatraceně, proč ho nenapadlo něco inteligentnějšího? ,, Je u vás taky tak nádherně?" dodal rychle a cíleně se vyhnul Aloisovu pohledu.
,, Fakt jsem neměl čas starat se o počasí. Ale zítra si ho rád vychutnám s tebou. Neměl bys chuť na výlet na motorce? K jednomu většímu jezeru?"
,,Dostaneš vůbec na pár hodin volno?"
,,Vlastně nevím,  protože dneska jsem měl také volno. Počkej...
Aloisi, myslíš, že bych mohl zítra na chvíli zmizet?"
,,Jak zmizet? Kam zmizet?"
,, No tak se zeptej Maxe!"
,,Hmm," vyskočil, zavolal do sluchátka ,,momen!" a s telefonem v ruce se rozběhl do obýváku.
,,Strýčku Maxi, volá Sebastian. Směl bych s ním zítra na malou vyjížďku na motorce?"
Max ani nezvedl oči od papíru. ,,Myslel jsem si to!"
,,A?"
,,Jestli proti tomu nic nemá Alois, tak klidně."
,,To je horší než doma, když mi bylo čtrnáct. Alois mě posílá za tebou, ty mě za Aloise... co mám dělat?"
,,Zeptej se Aloise!" A uchopil znovu do ruky tužku.
Ciel si přitisklk sluchátko na ucho.
,,Vydrž ještě moment, hned to bude."
,,Vypadá to vážně hodně složitě," zaznělo mu do ucha. ,,A - a kdo je to vlastně Alois?"

Pro dnešek budu končit. Ale v  další kapitola bude pokračování tutoho dílů .