Láska na koni

10.

  ( Já se moc omlouvám za obrázek vím že se k tomu nehodí, ale nemohla jsem si pomoc😂)

Když se vrátili zpět na pevninu, pozval Sebastian Ciela do italské restaurace. Ciel si objednal pizzu quatro stagioni, Sebastian panne all'arrabiata, k tomu si dali půl litru červeného vína a pro každého láhev minerálky. Celé dvě hodiny pak Sebastian Cielovi vyprávěl o svém životě. Do večera o něm věděl všechno. Nebo aspoň to nejpodstatnější. Vystudoval v Montrealu podnikovou ekonomiku a po maturitě nastoupil do firmy svého otce.
,,Pokouším se o první samostatné krůčky," vysvětloval zdrženlivě.
V důsledku finanční krize stála firma několikrát před krachem. Pak se jim zcela náhodně podařilo uzavřít několik výhodných obchodů v oblasti realit a postupně se na tohle odvětví soustředili. Jednak tu nejsou takové náklady na zaměstnance, jednak si Sebastian myslí, že je to doopravdy výzva uchytit se v této oblasti na trhu. Jeho prarodiče pocházeli z východního Pruska - během 2. světové války uprchl do Berlína a doma zanechali statek a pozemky. Jistě, po sjednocení počátkem devadesátých let se situace změnila, ale tehdy bylo to jediné, co si směli vzít prarodiče s sebou, šlechtický titul, který sice neměl sám o sobě žádnou cenu, přesto jim jistě v nových začátcích pomohl. A přes hranice si s sebou vzali i lásku ke koním a zdědili ji i jejich děti a vnuci. Proto měl Sebastian při tělocviku nejraději cvičení na koni - a při těch slovech se zahanbeně usmál - opravdového koně z masa a kostí se ovšem nikdy nedočkal.
Ciel mu položil prst na rty a spiklenecky zašeptal: ,,Teď jednoho máš..."
,,Myslíš Démona?" Pohlédl mu do očí.
V tu chvíli Cielovi naplno došlo, že doopravdy žádného koně nemá. Jezdil sice na těch nejdražších koních, žil uprostřed luxusu, bydlel v přepychové vile a sedával se samozřejmostí člověka, jenž se v přepychu narodil, v drahém mercedesu, ale to všechno byl, upřímně řečen, jen klam a mámení. Všechno bylo jen vypůjčené. Že dne na den mohl být jeho život úplně jiný. Sebastian měl pravdu.
,,A jak se vaší firmě daří teď?" zajímal se a Sebastian ho políbil na špičku nosu.
,,Řekl bych, že pořád líp a líp." Ciel se zaklonil, pozvedl sklenku a prohlásil: ,,Tak to je uklidňující! Opravdu uklidňující!"