Láska na koni

5.

Ciel svůj slib dodržel. Už v šest ráno nastoupil do stáje, spokojeně si pobrukoval a ochotně byl Jecksonovi k ruce. Překypoval dobrou náladou a snadno se přenesl přes všechny problémy, které jim během dopoledne mezi koňmi postavily do cesty. Kolem deváté dorazil Alois a společně s Jecksonem postavili pár těžkých kombinací. Démon byl odpočatý a hned po prvním zdařilém skoku předvedl svou bujarou náladu prudkým nahrbením. Alois sice tuhle jeho demonstraci radosti ze skákání nepovažoval za bezpodmínečně nutnou, ale Ciel se musel smát. Když ho pak na dlouhých otěžích jížděl do sucha, Alois na něho zavolal: ,,Doufám, že si po pobytu tady nebude myslet, že jsou tyhle mynýry normální!"
Ciel jen šťastné zavrtěl hlavou: ,,On jen vyjadřuje to, co cítím uvnitř!"
,,No,'' zabručel Alois, ,,Tak to v tobě musí řádit pořádné turbolence!" Ciel se tiše usmál.

Teď seděl u stolu a nedokázal odtrhnout pohled od Sebastianových úst. Plné, nádherně vytvarované rty mu připadaly více než smyslné. Pak  se přenesl pohledem výš k zářivě rudým očím - ach - opět mu málem vyklouzl povzdech. Alois se Sebastianem si okamžitě padli donoty a vzájemně sympatie se nedaly přehlédnout. Smáli se včerejšímu telefonickém rozhovoru a teď u stolu zabředli do dlouhého povídání. Cielovi dělalo problém rozhovoru sledovat. Ne snad, že by se jednalo o nějaká složitá témata, ale protože se jednoduše nedokázal soustředit. Nemohl se dočkat moučníku, protože měl být signálem k brzkému ukončení oběda. Když pak Sebastian přikývl ještě na espreso, cítil se skoro uraženě. Copak už se také nemůže dočkat?  Na něm byl netrpělivost vidět od kořínků vlasů až po palce na nohou. Když Sebastian konečně vstal, pohlédl na něho a zeptal se ,,půjdeme?" okamžitě vystřelil ze židle a Sierra s Nevadou s nim. Sebastian nevědomky vyslovil výzvu, které rozuměli i psi.
,,Ne, vy ne, vy zůstanete tady," zarazil Alois osminohý tanec radosti. ,,S vámi si vyrazíme později, co říkáš Alois?"
Alois přikývl, ale sledoval při tom Ciela.
Ten to okamžitě vycítil a snažil se o co nejlhostejnější chování a co nejležérnejší chůzi.
,,Tak ahoj, vy dva," kývl na Aloise s Maxem. ,,Naschle večer a moc děkuju za půjčení helmy, Aloisi, padne jako ulitá!"
Teď to ale jinak nešlo. Na těžké motorce se musel přimknout těsně ke Sebastianovi, aniž by tím chtěl cokoliv naznačit. Cítil v tváří protivítr, vnímal vibrace stroje a Sebastianovo tělo.
Zavřel oči a přemýšlel, proč se mu tak líbí zrovna on. Bůh ví, že už poznal spoustu jiných kluků. Ale z nikoho ještě nebyl takhle vytočený. Co na něm bylo tak zvláštního? Vypadá dobře, to ano, ale to Claud a pár dalších kolegů z kurzu také. A Soma - Soma je možná ještě hezčí než Sebastian. A pak Alois s očima Branda Pitta a širokými rameny - tím jsou Simona ti dva trochu podobní. Ovšem to všechno ještě pořád nevysvětluje, proč zrovna on. Navíc ho zná teprve dva dny. Neví o něm naprosto nic, nezná ani jeho příjmení. To se ale změní, přísahal si. Nejpozději dneska večer bude vědět všechno! Pak ovšem vyprávěl především on. Hystorky z něho přímo prýštily. U nohou se jim třpytila voda a servírka v bílé zástěře k nim právě přinesla dva obrovské zmrzlinové poháry.
,,To je parádní kavárna," prohlásil obdivně Ciel a pohlédl v tu chvíli pocítil jakousi vlastnickou pýchu.
,,Nedovedu si představit, že by nás bavilo ležet mezi všemi těmi lidmi," namítl Sebastian s lehce pobaveným podtónem.