Láska na koni

4.

,,Alois je..." Ale to už byl zase venku a stál před ním.
,,Aloisi, Max říká, že to máš rozhodnout ty. Tak prosím. Vstanu dřív, projedu se se všemi ostatními a na konec si nechám Démona. Budeš tak moct déle spát."
,,Krucinál! Já snad špatně slyším. Kdože to volá?"
,,No... Sebastian!"
,,Sebastian... A jak dál?"
,,No - to já nevím!" Přendal si telefon opět k uchu. ,,Sebastiane, jak se jmenuješ příjmením?"
,,Ty ani neznáš příjmení toho, s kým chceš jet zítra na výlet na motorce?" nechápal Alois. ,,Neříkal jsi před chvílí, že je to dobrý kamarád? To je jako za mých starých dobrých časů!" Zavrtěl udiveně hlavou, zatímco se že sluchátka ozval jasný a zřetelný hlas Sebastiana.
,,Kdo to chce vědět?"
Ciel poslušně odpověděl: ,,Alois," a vztekle se díval na svého mecenáše.
,,Alois... A jak dál?" zeptal se ze sluchátka Sebastian.
,,Tak teď už toho mám dost!" rozčilil se Ciel a vtiskl zkoprnělému Aloisovi telefon do ruky.
,,Vyjasněte si to spolu sami. Hlavně se domluvte, jak to bude zítra!" Svezl se na židli, přitáhl si k sobě nohy a oběma rukama je objal. Položil bradu na kolena a naštvaně naslouchal rozhovoru Aloise se Sebastianem. Po chvíli se jeho tvář rozjasnila a nakonec začal dokonce žertovat. Se slovy ,, však se zítra uvidíme" se rozloučil a zavěsil.
,,Počkej," vyhrkl Ciel, ale pozdě. Spojení se přerušilo.
,,Teda Aloisi," zlobil se, ,, mohl jsi mi ho přece ještě dát.
,,Vždyť přijde," chlácholil ho Alois a v tváři se mu mihl úsměv.
,,Ale stejně!" prskal Ciel. ,,Zavolá znovu?"
,,Proč, když zítra přijde!"
,,Proč, proč," opičil se vztekle Ciel. ,,Byl to přece můj hovor - a ne tvůj!"
,,Jestli se potřebuješ odreagovat, můžeme jít zítra taky na kolbiště."
Ciel už chtěl vykřiknout ,,tak klidně", pak se ale vší silou zarazil, přinutil k přatelskému výrazu a zeptal se nuceně neutrálním hlasem: ,,A kdy vlastně přijede?"
,,Kolem poledne a po obědě tě vezme vykoupat!"
,,Ach, Aloisi!" zajásal Ciel a skočil mu přes dvě židle kolem krku.