Otevřely jsme tu složku a ............
,,Neříkala jsi že tam jsou jen lidi co už v Mafii byli?"
Ani se jí nedivím že se ptá.
,,j-j-j-j-jo-o"
já to taky nechápu proč tam jsou oni.
,,Proč tam jsou dva?"
,,To tak občas stává ale né moc často"
,,Takže......"
,,Jo, Marcus a Martinus byli v mafii "
O hodinu později
Teď jsme před naším domem nebo vlastně před domem Marcuse a Martinuse protože já nechci bydlet s bývalíma mafiánama , jako já nemám co říkat protože já jsem taky v mafii ale alespoň mi to mohli říct když oni to o mně taky ví . A hlavně, ve složce bylo že pracovali s mými rodiči a věděli o tom že nejsou mrtví a to je hlavní důvod proč tu nebydlím.....
,,Jdeme?"
Zeptala jsem mně Lea po tom co jsem se zamyslela.
,,Jo jo jasně a nezapomeň na plán"
jen se na mně kulišácky umála. Mávla jsem rukou tak že pochopila že má jít na zadní stranu domu. Já mezitím v civilním oblečení jdu zazvonit na dům. Naštěstí byly doma a tak otevřely.
,,Ježíž kde jsi byla tak dlouho? "
Zeptal se mně Tinus a objal mě.
,,Ta chůze se trochu protáhla mami tak se hned nestresuj. "
,,Hele já jsem táta máma je Marcus "
Tak teď se snažím zadržet záchvat smíchu ale celkem mi to jde.
,,Hele já jsem starší takže já jsem táta"
Přidal se do našeho rozhovoru Mac. Vzpomněla jsem si ale na Náš plán takže musím to ukončit.
,,Hele oba dva jste námi tak toho nechte "
Já fakt chtěla říct tátové! Ale tak trochu mi to ujelo takže jsme všichni vybuchli v obrovský záchvat smíchu.(Dělám si srandu bylo to v plánu😆😆). Myslím na plán! !! Díky podvědomí 😊. Sice oni se tam ještě smáli ale já mněla kamennou tváří, odstrčila je a šla si sednout ke stolu. Oba dva se na mě tázavě podívali, přesně jak to mělo být.
,,Jsi v pohodě "
Zeptali se najednou.
,,Jo, jen jsem si myslela že si v téhle 'rodině' rozumíme a říkáme si úplně všechno."
Řekla jsem naoko naštvaně a zároveň smutně, jako nechci se chlubit ale vyšlo to a věří tomu ( ne nadarmo samostatně studuju herectví).
,,Ale vždyť jo "
Odpověděl Martinus smutně. Normálně by mi to rvalo srdce protože má tak roztomile - smutný výraz ale tak trochu emoce hraju protože nejsem vůbec emoční člově, ale co by se od Mafiánky čekalo že?
,,Posaďte se prosím "
Řekla jsem naoko smutně a oni mě poslechli a sedli si.
,,Teď "
Skoro jsem Zašeptala a oni byly svázaný. Jak? LEA se mezitím přes zadní okno dostala do bytu a svázala je. Sice jednoduché ale praktické že?
----O 1 hodinu později ---
,,Prosím, pusť nás "
Tuhle větu říkali asi 333× když jsem je vyslíchala.
Jak jsem říkala že nemám city tak asi mám protože se mi lehce zachtělo srdce.,,LEO, dodělej to"
Jen přikývla a dala jim facku a zase se jich vyptávala. Jo , z ní bude skvělá mafiánka ale já už to nezvládám.
---PO 10 MINUTÁCH -----
A jsem tady zase, na tý samí skále a zase už jen jeden krok už niky nic. Tentokrát mě ale Marcus i Martinus nesnášejí a všichni ostatní taky. Možná mafie mě má ráda ale ta má dost práce. Všimly jste si té obrovské změny? Z prvu jsem ujížděla na YouTuberech, zpévácích atd. a teď jsem Mafiánka která se živý šikanou? Jo ta změna tam je ale to bude puberta. Já to nechci protahovat. Už teď mě každou sekundou bolí srdce víc a víc tak že sbohem.....
Je tu zase tma, nemůžu dýchat což ani nedělám. Jen se nadechuju vody ale nic víc. Teď už je konec a nikdy víc.Sbohem......
THE END
Ano, už je opravdu konec. Strašně vám děkuji za to že jste si tuhle knížku četli a 200 očíček jakože whaaaat???? Nečekala jsem že tuhle knížku bude někdo číst , možná tak max. 20 očíček ale víc jsem nečekala. Snad se vám kapitola líbila a vlastně i celá knížka. Byla bych ráda kdyby někdo věnoval čas a napsal mi celkový dojem z týhle knížky. A proč tuhle kapitolu vydávám až tak pozdě? Není to ani o tom že jsem byla líná to napsat, to sice taky Ale hlavně je to moje 1. knížka a taky 1. ukončení příběhu a tak trochu mě bolí srdíčko, přeci jsem tenhle příběh psala asi 8 měsíců. Sice jen 16 kapitol ale to je kvůli těm asi dvoum pauzám co jsem měla. Konec obkecávání stejně to nikdo nečte. U další kapitoly .. Tak nic musím vymyslet nový ukončení, třeba. Tak ahoj u zase někdy 😊😊😊😊
ČTEŠ
OMG to není možný
FanfictionJsem 15ti letá fanynka snad všeho možného a jednou se stalo něco fakt neuvěřitelného teda alespoň pro mně... ...Všechno začalo v den mých narozenin a já od nich uslyšela mou osudnou větu...