Don't Fight For Me

36.

,, J- já nevím Agrste, ty jsi mi ublížil a pro mě není lehké, to odpustit a ještě ke všemu zapomenout. M-myslím, že ti teď nedokážu odpovědět " Asi jsem ho zklamala, ale i on zklamal mě, jsme si kvit.

,, Chápu" stále koukal do země. ,,Ale stejně se budu snažit" Zvedl hlavu a usmál se na mě. Já jen otevřela pusu. ,,Tak zatím ahoj Mari" rozloučil se, otočil a odešel pryč. Když jsem z uličky vylezla, už jsem ho nikde neviděla, proto jsem se rozhodla se tedy vydat domů.
____________________________________________

Byl večer a chladný vánek mi čechral moje blond vlasy. Přemýšlel jsem nad vším možným, ale hlavně nad ní. Když jsem dostal pocit, že už tu nejsem sám. Než jsem se však stihl otočit promluvila.

,, Dnes je krásný večer, že?"

,, Ano, to je" Město bylo nádherné, vydržel bych se na něj koukat věčnost, stejně jako na ní.  Nechtěl si ti propouštět, ale byl rád, že ji zase vidí. Zaregistroval, jak si vedle něho sedá a začal se cítit trochu nesvůj.

,,Děje se něco?" Pravdou je, že jí stále miluji a vůči Marinette, je to nefér, ale miluji i Marinette. Moje city byly pomíchané.

,,Ne, všechno je v pořádku" Bylo jedno, že jí lžu, podle mého si stejně věřila svému.

,, Omlouvám se" vypadlo z ní. Překvapeně jsem se na ní otočil, byla ta poslední, co by se měla omlouvat.

,,Nemáš se za co omlouvat. To já se omlouvám, choval jsem se jako debil. Vím jak ses cítila, sám jsem jednu dívku odmítl, ale namlouval, jsem si něco úplně jiného." Vypadala opravdu překvapeně, očividně nečekala, že bych něco takového přijal.

,, Takže zase přátelé" Řekla a s úsměvem natáhla ruku.

,,A parťáci" Dodal jsem a ruku jí stiskl.

Toho večera, jsem se cítil jako onehdy, kdy jsme se seznámili. Jenom pocity, které teď cítím, se o něco změnili, ale i přesto jsem byl téměř šťastný, už jen jedna věc mu k tomu chyběla...

Aby mi odpustila i Marinette...

_klaris_