Don't Fight For Me

40.

Píchla jsem se už asi po třetí do prstu, dneska mám nějakou moc velkou smůlu, ne teda, že jindy by to byla větší sláva, ale konečně jsem měla hotovo. Šaty jsem pověsila na figuru a plácla sebou na postel. Chvíli jsem koukala na strop, než jsem usoudila, že je tu noc velké vedro.

Vstala jsem a vyšla na balkón. Vítr tam, příjemně foukal, a slunce už skoro zapadalo. Miluji Paříž a nikdy bych jí za nic nevyměnila.

Tikky se mi usadila na rameni a já se opřela o zábradlí.

,, Děje se něco?" Zeptala se Tikky a už se mi vznášela před obličejem. Musela jsem se pousmát, ani jí bych za nic nevyměnila. Vzala jsem jí do dlaní a políbila na čelo.

,, Všechno je tak, jak má být" I přes to, že to nebyla pravda, jsem to tak nějak cítila. Až tedy...

Princezno...

Něco mi na tom stále nesedí, vím, že je to blbost, ale neustále nad tím musím přemýšlet. Nikdy mi tam nikdo neřekl, až na kocoura. A teď i on. Mám za tím hledat něco víc? Co blázním, Adrien prostě není kocour, je jedno, že mají stejné vlasy, je jedno, že mají stejné oči a podobný hlas, všechno je to jedno. Ale...

Každý se chová úplně jinak...

Nikdy mi nepřipadalo, že by své chování, jakýkoliv z těch dvou předstíral. Vždycky se chovali tak, jak chtěli a právě v onom chování byly úplně jiný. I když...

Je pravda, že poslední dobou mi Adrien připomíná stále víc a víc kocoura, ale to je určitě náhoda. Musí být!

,,Pošlyš, Tikky?" Chci znát její názor. ,, Co si myslíš o tom, že by Adrien mohl být černý kocour?"
Bylo vidět, že chvíli přemýšlí.

,, No, logicky by to dávalo smysl, ale seš si tím jistá? Podle mě by jsi nad tím neměla tak přemýšlet, ale už asi chápu co tě k tomu vede" Vědoucně se na mě usmála.

,,A co?" Já sama si tím nebyla úplně tak jistá, avšak Tikky vypadala, že ona si tím je na sto procent jistá.

,,Miluješ kocoura, že?" Kývla jsem ve znamení souhlasu. ,,Ale miluješ i Adriena, že ano?" Počkat cože!

,, Ne! To rozhodně ne!" Zmýlila jsem se, Tikky neví nic.

,, Marinette, nechceš si to přiznat, ale je to pravda" Odmítavě jsem kroutila hlavou ,,Ty jsi se do něj znovu zamilovala" Nechtěla jsem, tomu věřit, ale je pravda, že mé city k němu se změnily, už to není nenávist, ale není to ani to, co jsem cítila tehdy. Nevěřícně jsem se podívala na Tikky.

,, Neměla by jsi nad tím zbytečně přemýšlet, čas všechno ukáže. Podle mě to ba náhoda, myslíš, že Adrien by si s tebou takhle zahrával?" Měla pravdu, ale byla to opravdu náhoda? Když jsem se jí chtěla na něco zeptat byla pryč, ale někdo nový tam byl právě semnou.

,,Ahoj Mari" Byl to mně dobře známý hlas za mými zady. Otočila jsem se a podívala do jeho očí. A pak jsem tomu uvěřila...

Byla to jen náhoda.

Čtěte pokud chcete (takový ty nudný kecy)

Ahojte, ano žiju. Asi nemá cenu se tu omlouvat, ale i přesto se omlouvám. Nebudu vám tady vykládat, že jsem neměla čas, ano měla jsem ho, ale lenost dámy a pánové je opravdu velký problém, hlavně v něm podání. Miraculous pro mě už není to, co bývalo a já už do toho nejsem ani tak zdaleka tak ponořená, jako kdysi. Kvůli tomuto mi dochází inspirace a nemám vůbec chuť to psát, ale rozhodla jsem se, že tuhle knížku prostě dokončím. Rozhodně do konce letních prázdnin najdete tuto knihu jako dokončenou. Také budou kapitoly obsáhlejší abych jich nemusela vydávat tolik. Nevím přesně kolik tam zbývá do konce, ale odhadem asi takových 15 kapitol. Ještě uvidím. Doufám, že to ještě někdo čte a prozatím se s vámi loučím :)

_klaris_