Don't Fight For Me

39.

Dneska jsem se rozhodla zůstat doma, už jen kvůli tomu, že jsem byla zmatená svými vlastními city. Jako by toho nebylo málo, píšeme písemky, které absolutně neumím a raději zůstanu doma, než abych dostala za pět (píše autorka z vlastnosti zkušenosti). Mamce jsem řekla, že je mi špatně a ona mě samozřejmě nechala doma. Rozhodla jsem se tedy ještě na chvíli usnout. Jenže nic, bylo zrovna osm a já se rozhodla vstávat. Tikky ještě spala a tak jsem potichu došla do kuchyně. Dala jsem si cereálie s mlékem. Po jídle jsem umyla nádobí a rozhodla se trochu doma poklidit. Protože u uklízení aspoň nemusím přemýšlet.
______________________________________________

Ve škole byla nuda, nejen kvůli nudnému výkladu učitelky, které jsem už dávno uměl, ale taky, protože tady nebyla Marinette. Hrozně mě zajímalo, co jí je. Nebudu dělat, že jsem si, ten včerejšek neužil. Užil jsem si ho a to hodně. Konečně jsem mohl být s Mari sám sebou. Nemusel jsem mít masku a skrytou identitu, bylo to tak osvobozující.  Ovšem jako kocour už jsem Mari dlouho nenavštívil, chci aby Mari na kocoura zapomněla, chci aby milovala Adriena, tentokrát to už ale nepodělám, jako posledně. I tak si ale myslím, že navštívit Marinette jako Adrien není zrovna nejlepší možnost, krom toho chci se dozvědět jak to teď mezi ní a mnou je. Bohužel jsem tento plán mohl uskutečnit až po vyučování, tudíž jsem musel opět poslouchat to nudné žvanění učitelky.
____________________________________________

Taaak hotovo. Po dvou hodinách mám konečně hotovo. Tikky momentálně jí sušenky, které jsem stihla upéct, trochu jsem je připálila, jelikož jsem na to při utírání prachu trochu zapomněla, ale i tak byly dobré. Rozhodla jsem se zalézt do svého pokoje a dodělat konečně ty šaty.

Byly to jednoduché tmavě modré šaty s mašlí stejné barvy a látky na pravé straně. Končili těsně nad koleny a měli tenká ramínka. Zbývalo mi už jenom spojit ramínka a připevnit mašli.

Zazvonil mi telefon. Podívala jsem se, kdo volá a usmála se.

,,Ahoj Alyo" Jistěže Alya, kdo taky jiný.

,,Ahoj kočko, jak to, že nejsi ve škole?" Volá mi celkem brzo, když jim škola právě skončila.

,, Nebylo mi dobře, však víš, ty jsi mě tam včera taky nechala"

,, heh, to je jedno" Nějak mi nesedělo, že je Alye špatně, ale nechala jsem to být, však zítra je času dost. ,, No nic  musím jít pomoct mamce, zatím ahoj"

,, Ahoj " Položila jsem mobil na stůl a vrhla se na ty šaty.

Takže, omlouvám se za tak dlouhou neaktivitu, ale opravdu jsem neměla náladu psát a kdybych se nutila, kapitoly by neměly vůbec smysl. Do toho všeho přišla škola a nedostatek času, který nemám ani teď, tudíž nezaručuji nějaké časté vydávání. Všechno se mi to nakupilo a nevím co mám dělat dřív. Od května už, ale budu mít zase tak nějak všechno ustálené. Samozřejmě vám dám vědět, až bude všechno zase v pořádku. Snad budete mít trpělivost, pokusím se vydávat, kdykoli to bude možné. Děkuji.💘

_klaris_