Don't Fight For Me

38.

Byly jsme v malé útulné kavárně, ve které bylo dohromady tak deset lidí. Adrien si sedl úplně dozadu a já si v nejmenším nestěžovala. Hned na to přišla servírka.

,,Co jsi dáte?" Optala se a zahlížela po Adrienovi. Ten to však ani nevnímal, nebo možná ano, ale nedával to najevo.

,, Já si dám jedno vanilkové late" Zapsala si to na lísteček a čekala, až si vybere Adrien.

,, Já si dám to samé, co tady dáma" Bože, hůř to snad říct ani nemohl.

,,Proč musíš najednou mluvit, tak formálně?" Zašeptala jsem k němu.

,, Asi zvyk" Ušklíbl se. Mně bylo, ale jasné, že mě jenom provokuje.

,, No jistě" utrousila jsem ještě poznámku. Za další tři minuty, už před námi leželo late.

Povídali jsme si. Nejprve se mně on, pořád na něco vyptával a já jen s ne moc velkým zájmem odpovídala, ale pak jsem se ho začala vyptávat i já, což ho očividně i potěšilo. Povídali jsme si o těch klasických věcech, jako je například škola, pak, ale Adrien přidal něco, ze svého života a aby v tom nebyl sám, tak jsem taky něco málo řekla, protože, co jsi budeme nalhávat, já mám těch trapasu o moc víc než dost. Mohli jsme tam být tak hodinku a půl než jsme se rozhodli, že už asi půjdeme, nebo-li já to rozhodla, klidně by tam seděl ještě další dvě hodiny. Přes všechny mé protesty, nakonec zaplatil i za mě. Nabídl se, že mě doprovodí domů a já nakonec souhlasila, protože už mě nebavilo, se s ním pořád dohadovat.

,,Bylo to super, viď?" Zrovna jsme šli parkem, celou cestu nepromluvil a já k tomu taky neměla co říct. Adrien promluvil až kousek od mého baráku.

,,eeh, jo, bylo to fajn" Tak jsem si zvykla na ticho, že jsem ani nepostřehla, že promluvil a chvilku jsem vstřebávala co řekl.

Zastavili jsme se před krámkem mých rodičů a navzájem si dívali do očí.

,,Doufám, že to někdy zopakujeme princezno" Princezno?! Tak mi říká jenom jeden člověk, ale to je blbost, vždyť je to normální oslovení, je to jenom blbá náhoda. Rychle jsem to vypudila z hlavy.

,, J-jo, možná někdy" Usmála jsem se. Než jsem se nadála, dal mi pusu na tvář. Pak už mi jen zamával a zmizel. Rozhodla jsem se tedy jít domů. Ten večer, když jsem usínala, jsem myslela na něj.

Není možné, abych se do něj znovu zamilovala, nebo jo?

_klaris_