,,Ne nikam nepojedu,prostě se Vám na to můžu vykašlat.,,
,, Ne Rose prostě pojedeš ať se ti to líbí nebo ne, to co děláš je už přes čáru a s maminkou to myslíme dobře.,,Asi jsem se vám nepředstavila. Ahoj jsem Rosetta Anastasiya King ale říkejte mi Rose. Je mi 17. Ráda tancuju a i zpívám. Hudba je můj život. Jsem trochu divné dítě. Tím pádem mě rodiče dali na nějaký tábor. To jsem okamžitě zavrhla.
Ano opravdu to dělám, balím si oblečení jedeme tam na měsíc takže toho mám vcelku hodně. Potom si ještě zabalím hygienu a elektroniku.
Jdu si dát ještě sprchu a jdu rovnou spát musím si to rozmyslet i když už bohužel není co.5:00
Jste se po*rali. Je 5 ráno a mě zvoní ten hlučnej šmejd. Proč já? (tato otázka se v této knížce bude opakovat často). Hned jak ho vypnu přijde mamka do pokoje,, Rose, šup vyleze z postele a jdi se připravit za hodinu vyrážíme,,. Já jen zamručím a otočím se na druhej bok. Mamka ale ví co na mě platí. Vezme mi peřinu a začne mě lechtat.,, Pomoct! Už dost, dobře už stávám,,. Možná se vám zdá že jsme bezchybná rodina a proč jedu na ten tábor. Není to moji rodinou naše rodina je v pohodě ale je to mnou. Nezvládám se, vybuchnu a je zle pak jsem schopná všeho. Sice to není všechno ale je to hlavní důvod. Prý se tam budu muset ovládat a zvládat se.Je 6 ráno a my vyjíždíme. Začíná přednáška o tom jak se mám chovat a blablablablablablablablablabla. Na to si radši dám do uší sluchátka a přestávám vnímat. Nojono hudba. Rodiče vzdali mluvení po 5 minutách když zjistili že je neposlouchám a jsem ve svém světě.
Jedeme už víc jak 3 hodiny. Bolí mě prdel a radši bych už byla tam kam mě vezou. Asi se divíte to já totiž taky ale sedět se mi už fakt nechce. Mamka říkala že ještě tak půl hodiny a jsme tam a budu mít ještě 15 minut času.
Po té půl hodině jsme skutečně dorazili na místo, já se ale pekelně spletla. Myslela jsem si že už budu rovnou na tom táboře ale ne. Jsme teprve u nějakých blbých autobusů. Jakože moje prdel volá o pomoc Haló.. No nic vytáhnu si z kufru kufr (jo je to divný spojení) a jdu s rodičema za nějakou tlustší paní.
,, Dobrý den, Vaše jméno prosím?,,
,, Rosetta Anastasiya King,,
,, Máš krásné jméno.,,
,, Ee děkuji za to mohou rodiče,,
,, dobrý den už tu dceru můžeme nechat a jet? Nebo tu máme počkat,,
,, klidně jeďte Rose za chvíli stejně odjíždí, běž rovnou k autobusu číslo 5 tam budou děti tvého věku,,Rodiče odjíždí a pochválili mě za moje slušně chování k té paní. Taky jsem se divila že jsem ji neposlala do prdele ale co už. Jdu kolem autobusu kde jsou děti zhruba od 5 do 8. Pak od 9 do 11, od 12 do 14, od 15 do 16 a v posledním jsou děti od 17 do 19 jestli se jim teda dá říkat děti.
Všichni stojí před autobusy a dávají své kufry, batohy a já nevím co ještě řidičovi a ten to dává do úložného prostoru. Já jsem mezi posledními a tak hledám místo kam si půjdu sednout. Skoro celý autobus je obsazený až na pětku úplně vzadu a nebo sedačku hnedka úplně ve předu.
Místo ve předu hned zavrhnu takže se vydám dozadu. Cestou myslím proč si tam nikdo nesedl. Dojdu k pětce a všichni se na mě podívají
,, Nečumte na mě není tady nic k vidění,, sednu si k okénku a dám si do uší sluchátka.Poslouchám si svoji oblíbenou písničku od Lil Dick Earth. Ano poslouchám i tento styl hudby. Je to i kvůli tanci i když mě baví spíš Hip Hop ale tak jiné styly tanců mě taky nezabijou je to prostě hudba a pohyb takže LOVE.
Začnu se pobrukovat, už je skoro refrém ale nějakej debil mi vytrhne sluchátka z uší. Zavřu oči nádechu se a snažím se uklidnit. Povedlo se. Otevřu své krásné očička a podívám se na toho magora co mi vytrhl sluchátka.
,, Můžeš mi laskavě vysvětlit proč mi bereš moje sluchátka?,,
,, Nemáš tady sedět. Tohle je naše místo takže zvedni svoji prdel a jdi,,
,, Proč seděla jsem tady dřív. Žádná rezervace tady nebyla takže mi dej pokoj,, vzala jsem své sluchátka zpátky a neřešila jsem je.Myslela jsem si že jsem vyhrála ale omyl. Doposlouchala jsem další písničku a....
Máme tu nový příběh s novými city a událostmi. Snad se vám bude líbit a bude se mnou pokračovat a podporovat mě. Děkuji
Ad
ČTEŠ
Proč Já?
عاطفيةNesnáším tresty. Tohle bude jen samej trest. Moje budoucnost bude záviset na moji spolupráci a šikovnosti. Jak mám asi spolupracovat s někým koho nesnáším a on nesnáší mě? Nějaká rada? Beru všechno. Snad nám to vyjde. A já se posunu ke své budoucno...