Please don't cry my small Princess, I love you

dělám pro tebe chyby Marinette...

Řekl záhadný blonďák. ,, Ale,  Čapí hnízdo se nám probralo. " mrkla jsem na něj. Založil si ruce na prsou a dělal uraženého.
,, Moje vlasy nejsou tak rozcuchaný. " odvrátil ode mě zrak. ,, Pan ptačí hnízdo se nám urazilo? " udržovala jsem v sobě smích,  a udělala krok dopředu.  ,, Hm. " zabručel. ,, Tak to máš blbý. " sykla jsem.  Otočila jsem se,  a vyrazila zpět domů. Zabouchla dveře. ,, Idiot. " šeptal jsem,  a rozhlédla se.  Nevím proč,  ale chybí mi Luka.  Dlouho jsem ho neviděla. Ty jeho poznámky..  Počkat...  co to tady melu?!  Vyháněla jsem svoje myšlenky ven,  i když to vůbec nešlo.  Sedla jsem si na gauč a přemýšlela.  Za dva dny jdu do školy.  Super.    ,,  Půl deváté.  Mohla bych jít ven. " řekla jsem a běžela do pokoje.  Otevřela jsem dveře od skříně a hledala vhodné oblečení. ,, Ne.  Ne..... "  mumlala jsem a přitom jsem civěla do té skříně. ,, Ok...  Půjdu do obchoďáku.. " přes tričko co jsem měla na sobě jsem dala bílou mikinu. A k tomu vak.  Do vaku jsem dala klíče,  sluchátka,  peněženku.  A hodila si ho na záda. ,, Můžu jít. " s těmito slovy jsem vyrazila z baráku.  Bylo mi jasné,  že blonďák dělá jeho oblíbený koníček.  Sleduje mě z okna.  Jak jinak.
Nad tím jsem zakroutila panenkami.

Šla jsem po chodníku,  a nasávala čerství vzduch.  Bylo krásně,  vítr tolik nefoukal,  na nebi ani jeden mrak a sluníčko hřálo.  Divila jsem se proč nikdo není venku,  když je tak krásně.  Ale moc mě to nezajímalo tak jsem přešla ulici a zatočila,  tak jak mi to radila aplikace na mobilu,  Google Maps.

Netrvalo to dlouho,  a už jsem byla na místě.  Zastavila jsem se a prohlížela si velké nákupní centrum přede mnou.  Na mé tváří hrál úsměv,  protože jsem dlouho nebyla na nákupech sama.   ,, Marinette." slyšela jsem své jméno,  tak jsem se otáčela.  Nejdříve doleva a pak doprava,  jeho tvář se nedala přehlédnout.  Otočila jsem se,  jakože jsem tohoto manijaka neviděla,  avšak marně.  Viděl mě. 

Cítila jsem jeho dech na mém krku,  až jsem se otřásla. ,, Co chceš? "  otočila jsem se,  a hleděla  do jeho smaragdových očí,  žz jsem se divila, že jeho úsměv nespadnul,  ba naopak usmál se víc. ,, Viděl jsem tě jak jdeš ven,  tak jsem tě sledoval no.. " zamumlal,  ale myslel si,  že jsem ho vůbec neslyšela,  bohužel tomu tak nebylo. ,, Víš chtěl bych ti něco říct. " podíval se za mě,  a nervózně se poškrábal na zátylku. ,, Chlupe,  já nemám čas,  chci jít nakupovat sama.  Takže až zítra jo?  Nebo pozítří ve škole. " musela jsem ho odbít,  protože jsem neměla čas.  Otočila jsem se,  a odešla. Raději jsem se neotáčela a vešla do budovy. Ovál mne studený vzduch,  a polilo horko.  Prohlížela jsem si to. Byly tu různé obchody s oblečením,  knihami a  s různýma věcma.  Samozřejmě jsem si to zamířila do H&Mka. Jako typická holka.

H&Mko mi nestačilo,  tak jsem si zašla i do jiných obchodů.

Už se začalo stmívat,  a já měla tři plné ta tašky,  z různých obchodů. ,, A teď  hurá domů. " zamumlala jsem si dost unaveně,   vyšla z nákupního centra.   Na mobilu jsem zaplatí Google Maps a cupitala jsem si domů. 

Šla jsem po chodníku,  přecházela silnice,  a byla doma.  Otevřela jsem vrata a vešla na zahradu.  Vrata trochu zapískala,  avšak jen trochu.  Zavřela jsem je,  a otočila jsem,  viděla jsem jak na chodníku spícího v sedě Adriena,  a v ruce měl růži.  Je tak sladkej  když spí.  pomyslela jsem si a skrčila se k němu. ,, Adriene. " šeptla jsem a pohladila ho po tváři.  Pomaličku,  ale jistě otevíral oči. Krásný oči.  Spatřil mě a pousmál se. ,, Marinette. " šeptal. ,, Co tu děláš? " nechápala jsem ho  a čekala na odpověď. ,, Víš Mari já ti opravdu potřebuju něco říct. " promnul si oči a zvednul se z té studené země. ,, Dobře,  pojď dovnitř. " vstala jsem a odemkla  dveře od baráku. ,, Až po tobě. " ukázala jsem ať jde,  on kývnul a vešel.  Byl nervózní.  Šla jsem za ním a zavřela dveře.  Sundala si boty a šla do kuchyně.  On mne následoval.  Sedla jsem si na linku a čekala. ,, Nechceš něco k pití? " jen zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu. ,, Dobře,  tak co jsi mi chtěl? " pousmála jsem se a čekala,  ale měla jsem strach.  Strach co mi chce říct. ,, Víš,  dělám pro tebe chyby Marinette. " stuhla jsem....

V první  řadě se omlouvám,  že dlouho nevyšla kapitola mám toho hodně.  😄 Snad se kapitola líbila. ❤