Záhadný blonďák

195 14 4
                                    

Už se začalo stmívat a já měla pouze půlku z věcí vybalenou. Koukala jsem se z okna na ten záhadný dům,  kde se v okně objevil záhadný blonďák.  Radši jsem se na něj nedívala a zbytek krabic odložila do rohu,  aby mi tu nepřekáželi. Unavená jsem si lehla do postele a přemýšlela.  Jaké to bude v nové škole?  Přijmou mě?  Z mého hlubokého přemyšlení mne přerušil zvonek.  Zajímalo mě kdo sem jde, před západem slunce. Otevřela jsem dveře a vyrazila dolů.  Otec akorát šel otevřít dveře.,, Dobrý večer. " řekl mnou moc dobře známý hlas. Šla jsem tedy se kouknout kdo to je,  a zastavila se u otce.  Ve dveřích stál poměrně vysoký muž s blond vlasy a modrými oči.Měl béžové sako. ,, Dobrý večer. " řekli jsme s otcem zároveň. ,, Přišel jsem vás přivítat v sousedství,  bohužel můj syn sem jít nechtěl.  Moc se za něj omlouvám. " řekl a já si to uvědomila.  To snad ne.  Ta blonďatá hlava je ten model, který představuje návrhy svého otce ??! ,,Děkujeme tak pojďte dál. " řekl můj otec a ustoupil, aby muž mohl projít. ,, Vy jste Gabriel Agreste? " řekla jsem trochu stydlivě. ,, Ano jsem. " řekl s kamenou tváří,  jako by ho něco trápilo.  Otec ho odvedl za mamkou do kuchyně a já šla zpátky k sobě.  Už jsem byla strašně unavená,  vzala jsem si pyžamo,  vešla do koupelny a dala si sprchu.  Na mé tělo začaly dopadat studené kapky,  a naskočila mi husina. Po chvilce už začala téct teplá.  Umyla jsem si hlavu a tělo,  po chvilce jsem vylezla  a nandala si pyžamo a vyšla z koupelny. Lehla jsem si a po chvilce se ponořila do říše snů.

Na mém balkóně se  ozvala hlasitá rána.  Vystřelila jsem do sedu a zděsila se.  Měla jsem strach.  Slezla jsem dolů a pomaličkými krůčky šla ke dveřím,  které vedly na balkón.  Přilepila jsem se na sklo a dívala se do všech stran.  Nejdřív doprava a pak doleva.  Spatřila jsem........

Dneska dvě kapitoly,  ale byla bych ráda kdyby tento příběh někdo četl no..  😟😰

Please don't cry my  small Princess, I love youKde žijí příběhy. Začni objevovat