,,Co-cože?!"

125 9 12
                                    

Než začnete číst kapitolu,  pusťte si k tomu tu písničku. 😊

Ztuhla jsem, ,,Co-cože?!" vyhrkla jsem ze sebe a skočila dolů z linky. Byla jsem u něj tak blízko. ,,Nemůžeš, to ne, že je to jen noční můra." přesvědčovala jsem se, ale bohužel to byla realita. ,,Vždyť se známe krátce.  To nemůžeš. " držela jsem se za hlavu. Blonďák stále stál na tom samém místě a nehýbal se a jeho oči začaly být skleněné. Odstoupila jsem od něj. ,,Promiň, ale tohle já nemůžu. " řekla jsem neslyšně a sjela zádama dolů na zem. ,,Marinette, promiň, ale je to tak. Já tě miluju." vydal ze sebe a jeho oči už nedokázaly bojovat, tak slzy vypluly na povrch. ,,Hlavně nebreč." sklopila jsem zrak a koukala na podlahu.  Moje oči začaly vlhnout. ,, Prosím odejdi. " vydala jsem ze sebe neslyšně. ,, Marinette prosím. " žadonil,  avšak jsem nepovolila. ,, Odejdi. " vydala jsem ze sebe a začala jsem brečet. 
Poslechl mě,  sklonil se ke mně a dal mi pusu do vlasů.  Růži položil vedle mě a vydal se ke hlavním dveřím.  Já jsem na něj obrátila zrak.  Věnoval mi poslední ubrečenej pohled.  A zavřel dveře. 

Omlouvám se,  že tato kapitola je moc krátká, ale aspoň něco.  A taky se omloucám,  že dlouho nevyšla kapitola. 

Mám pro vás další otázku:

S kým má Marinette být?

1. Luka
2. Agreste
3. Má být sama

Please don't cry my  small Princess, I love youKde žijí příběhy. Začni objevovat