Děti Mafie

Výstřel

Probudila jsem se v obětí Maxe, ještě spal tak jsem ho nechtěla budit, ale musela, protože v dálce se k nám blížili nějací lidé, byly to ti muži z mafie. Zatřásla jsem Maxem, ten se neprobíral, tak jsem mu vlepila facku.

Max: ,, Co děláš? ,,
Kirra: ,, Zdrhej, jdou po nás. ,,

Max se podíval, hned byl na nohou a někam utíkal, já utíkala za ním. Ti muži běželi hned za námi, trvalo dlouho než jsme je setřásli. Když jsme se ale zastavili tak jsme nevěděli kde to jsme, z dálky na nás někdo vystřelil, Max vyndal pistol a začal po ním taky střílet. Po chvíli střelba ustala, já pro jistotu vyndala svůj nůž a ohlížela se kolem aby nás někdo nenapadl.
Pak najednou z póza stromů někdo vylezl z nožem v ruce já na něj zaútočila, někdo po nás zase začal střílet a Max mě kryl tím, že začal střílet po nich. Zkoušela jsem muže podkosit a zároveň se bránila před jeho útokem, konečně se mi to podařilo, muž spadl na zem, já ho začala bodat do hrudi dokud nepřestal dýchat, všimla jsem si dalšího muže. Opatrně jsem k němu ze zadu přiblížila, svalila ho na zem a bodala ho do zad dokud se nepřestal hýbat. Max se pořád díval před sebe a střílel po nich, takže si nemohl všimnout muže, který se k němu ze zadu plížil.

Kirra: ,, Maxi pozor! ,,

Max se otočil, muž už ho chtěl bodnout, ale já jsem už měla vyndanou pistol a střelila jsem ho třikrát do zad.

Max: ,, Díky, že mi kreješ záda. ,,
Kirra: ,, Tak hlavně střílej. ,,

Max začal střílet a já zabila ještě jednoho muže který se k nám blížil, přestali střílet, asi jim došel zásobník, naskytla se nám příležitost utéct, Max mě chytil za ruku a běžel se mnou kam si.
Přiběhli jsme až k domu Gobi, vběhli jsme dovnitř, nikdo nikde, otočila jsem se ke skleněnému velkému oknu, sledovali nás, ozval se výstřel, něco obrovskou silou narazilo do mé hrudi a já spadla na zem. Cítila jsem jak do mé hrudi bodá tisíce jehel, slyšela jsem tlukot mého srdce a hlasy které se neustále vzdalovaly, cítila jsem ostrý nůž který se zabodává do mé hrudi, pohltila mě tma......

Pohled Max

Střelili Kirru do hrudě, sebral jsem něčí mobil ze stolku a utíkal jsem pryč, v rychlosti jsem vytočil číslo záchranky 155. Skoval jsem se do skříně a doufal, že mě tam nenajdou.
.
.
.
(Rozhovor se záchranou službou)
.
.
.
Zavěsili, běžel jsem ke Kirre. Pořád dýchala. Překulil jsem jí na bok a zaklonil jí hlavu, pořád jsem jí kontroloval tep, najednou přestala dýchat, otočil jsem jí na záda, zaklonil hlavu a prováděl masáž srdce. Po každé minutě jsem si na chvíli odpočinul a zase resistutace. Během 10 minut byla záchranka na místě, Kirru naložili na nosítka a já jel s ní vzadu v záchrance. Ještě před odjezdem jí přiložili na hruď difibriátor, srdce jí začalo zase tlouct.

V nemocnici

Kirru přivezli na urgentní příjem, byla v ohrožení života, zničilo by mě kdyby zemřela, jela hned na první operaci aby jí vyndali kulku z hrudníku. Čekal jsem venku na doktora, ať vím co s ní je.
Dveře od operačního sálu se otevřeli, vyšel z nich doktor a mířil ke mně.

Doktor: ,, Z nejhoršího pořád ještě není venku ale kulka byla vyndána. ,,
Max: ,, Takže je v ohrožení života. ,,
Doktor: ,, Ano. ,,
Max: ,, Děkuji za informace. ,,

Doktor odešel a já se zhroutil ještě víc. Co když zemře? Co když jí už nikdy neuslyším mluvit, neuvidím jí smát se, už neprocitne? Přál jsem si ať je z nejhoršího po další operaci venku.
Čekal jsem tam hodinu než přišel znovu doktor.

Max: ,, Tak co?! ,,
Doktor: ,, Uklidněte se, je mimo nebezpečí. ,,
Ze srdce mi spadl velký kámen.
Max: ,, Mužů jí vidět? ,,
Doktor: ,, Je mimo vědomí ale můžete se na ní jít podívat. ,,

Kirra ležela na posteli úplně nedotčeně, operační sál byl vyklizený a chystali jí převést podle jejího stavu, sedl jsem si k ní na židli a pozoroval jí, takhle jsem tam seděl asi tři hodiny, po dalších třech hodinách se Kirra pohnula, otočila hlavu na mojí stranu a otevřela oči.

Max: ,, Vítej zpátky. ,,

Pokračování příště

Co myslíte, že bude dál?