Muka za odměnu

Kapitola šestá - Tohle nevymyslíš

V této kapitole uvedu všechny události se kterými jsem se setkal v průběhu mé poruchy. Zde bych chtěl varovat ostatní lidi před nezodpovědném chování , které jsem praktikoval já ( u pacientů s těmito poruchami nic ojedinělého ). Panické záchvaty jsem měl asi tak deset krát za den trvaly od deseti minut až po extrémy skoro hodinu v kuse. V těchto záchvatech neustále mozek vysílá do celého těla informaci: " pozor něco se děje ty právě umřeš".Je to nepopsatelný pocit. U mě to probíhalo často tak , že jsem byl upoutaný na lůžku doma a když přišel extrémní záchvat otevřel jsem

všechny okna a měl jsem pocit , že teď se ještě jednou nadechnu a možná , že naposledy. Když konečně asi po půl roce zabrali antidepresiva , tak jsem skákal radostí a v těle se mi rozlila energie jako bych vypil hektolitry energy drinků. Ihned jsem přestal brát antidepresiva a začal mít opět radost z běžného života. Konečně jsem si mohl jít zase nakoupit do obchodu , kde jsem dříve, když jsem tam šel se seznamem nákupu nenakoupil kvůli mé fóbii vůbec nic a trapně jsem přišel domů bez nákupu. Konečně jsem mohl do nákupního centra na kávu do kavárny s přáteli . Dříve jsem se s nikým nebavil pouze koukal do stropu a trápil se. Mezi lidi jsem v době extrémních panických záchvatů nepřišel i několik měsíců a pokud jsem to v té době zkoušel zajít někam do baru na pivo vydržel jsem tam asi tak minutu a hned jsem volal , ať pro mě někdo okamžitě přijede. No prostě hrůza, děs , běs. Najednou když léky zabrali dělal jsem a žil úplně normálně ( scházel se s lidmi , chodil na diskotéky , do divadla , do kina , sportoval a další běžné situace ) . Měl jsem opět velkou radost ze života. Uběhl asi měsíc co bylo všechno v pořádku. Jeden den takhle z ničeho nic náhodou při sledování filmu v televizi mi přišel tak nesnesitelný pocit , že se nemůžu nadechnout , svíralo se mi hrdlo , začalo bušit celé srdce , zimnice ( to jsem vůbec nevěděl že je to důsledek mé naivity. Psychiatr přeci říkal nesmíte antidepresiva vysadit moc rychle a já ho neposlechl a už jsem k němu nechodil ). Ihned jakmile se mi stav malinko uklidnil jsem pádil k psychiatrovi pro léky. On mi povídá : Pokud budete mít silné panické záchvaty můžete v případě potřeby použít lék na uklidnění nervů (Xanax- lék který působí po delším užívání podobně jako tvrdé drogy , využívá se hojně při pohřbech jako okamžité uklidnění organismu a nervů , je velice účinný ale pokud se užívá pravidelně člověk si rychle vypěstuje závislost ). Po dalším časovém úseku mi opět zabrali antidepresiva , které mi psychiatr předepsal. Opět jsem je bral , kdy se mi zachtělo. To byl můj zkrat ( v té době mi bylo všechno jedno ). Vždy když jsem cítil , že přichází záchvat sáhnul jsem po Xanaxu , prášku na okamžité uklidnění. Na začátku jsem bral jeden až dva prášky denně. Jakmile se u mě vytvořila závislost na tomto léku ( stal jsem se nefalšovaným závislým na tomto léku ) začalo ještě větší peklo a muka. V extrému jsem denně použil až desetkrát vyšší dávku , než je nejvyšší možná. Teď budu vyprávět můj osobní mimotělní zážitek na tomto léku. Jedu takhle autem do města cca. Deset kilometrů od mého bydliště si pro léky. Řízení mi nebylo zakázané ( řídil jsem denně ). Přijel jsem před obchodní dům a v ten moment kdy jsem otočil klíčem v zapalování a chtěl vystoupit z auta dostal jsem takový záchvat , že jsem se ani nemohl nadechnout, z minuty na minutu mi bylo hůř a hůř chvíli teplo chvíli zima jak kdybych byl na severním pólu , zatuhnuli mi nohy i ruce. Pusu jsem měl jak gumový panák a nemohl jsem se vůbec pohnout ( totální paralýza, jako kdyby sem dostal zásah od toho nejsilnějšího paralyzéru ). Takto v takovém stavu jsem seděl v tom autě asi deset hodin. Bylo to tak silné a připadalo mi jako kdybych tam byl věčnost.Po několika hodinách jsem měl tak vyčerpaný organismus , že jsem zavřel oči a dostal jsem se náhle úplně mimo své tělo a bylo mi tak skvěle to se prostě nedá popsat. Viděl jsem moje dítě jak mi říká miluju tě tati , pak jsem viděl i mamku a tátu a ty na mě z dálky volali kde jsi tak dlouho? V ten moment asi po půl minutě těchto halucinací jsem se vrátil zpět do reality. Najednou po pár minutách , když jsem se vzpamatoval zavolal jsem kamarádovi co bydlel kousek od toho obchoďáku aby okamžitě přijel , že potřebuju pomoc. Po chvíli cca třicet minut přijel kamarád a já stáhnul okénko a on říkal " ty vypadáš jako by si týden nespal a nejedl"!!!. Já se nezmohl na nic jiného než , že jsem mu podal recept. On mi přinesl léky a já rozdrtil na palubní desce celé plato těch léku a nasypal si je do pusy. Uběhlo asi tak pět minut a já se cítil jako bych byl v sedmém nebi. Po tomto zážitku jsem se definitivně rozmyslel s tímto lékem přestat a vysadit ho. Byl to běh na dlouhou trať , ale behem půl roku jsem byl bez léků. Vyhledal jsem nového psychiatra protože můj bývalý už mě pro mou lhostejnost nechtěl přijmout.Ten mi nasadil opět antidepresiva tentokrát bez Xanaxu ( uklidňující lék ).Místo Xanaxu jsem aplikoval krabicové dýchání ( technika 5-5-5-5 pět sekund nádech ,pět sekund zadržet dech, pět sekund výdech, pět sekund zadržet dech ). Technika je to velmi náročná na zvládnutí , ale všechno jde , když se chce.Od té doby jsem začal aktivně cvičit ( shodil jsem 38 kg , které jsem po antidepresivech nabral ). Dodnes chodím na řízené meditace , vizualizuji , jsem momentálně od zimy roku 2019 bez léků a konečně zase žiji plnohodnotný život ve kterém hraje prym moje dcera Štěpánka , která se stala mou hlavní náplní a radostí ze života.