Muka za odměnu

Kapitola druhá - Mé dospívání bolesti a radosti

V této kapitole Vám povím jak to bylo od školky až po maturitu. Pojďme tedy na to. Do školky jsem chodil řádně a každý den mě tam vodila maminka , která posléze běžela na autobus do práce.Občas když maminka nemohla vozil mě tatínek v té době na motorce Java 750. Již od malinka se ve mě projevovalo bojácné chování a úzkost. Dostával jsem pěkně zabrat. Můj nejlepší kamarád byl Filip a postrachem a noční můrou byl Milan. Když jsme se školkou chodili na procházku házel po mě kameny , plival na mě , kopal do mě a vrcholem bylo , když mě shodil do křoví kde mě dusil a pálil kopřivami do obličeje a do toho mi nasypal plnou hrst nepříjemných semínek z šípků za tričko a já byl tak uplakaný a ještě dnes jako bych to živě viděl. Dále následovalo neustále slovní urážení protože ten kluk byl prostě ďábel a zlej na všechny děti ve školce. Mimochodem momentálně sedí ve věznici za těžké ublížení na zdraví. Tak to by asi tak ve zkratce bylo mé předškolní objevování světa. Posuneme se nyní do mých šesti let a nástupu do základní povinné docházky. Nedaleko mého bydliště je škola. Chodil jsem tam tak nerad , protože jsem byl šikanovaný a fyzicky i psychicky úplně vyčerpaný. Vše začalo již v první třídě a určitě bych netipoval , že jedním z hlavních protagonistů bude můj dobrý kamarád ze školky Filip. Filip je můj soused ,ale již od pohledu velký machr a kápo. Vše začalo již v první třídě. Nejdříve zlehka takové ty tahanice o hračky a slovní potyčky. O pár let později to již byla nefalšovaná a cílená šikana od několika kluků ze třídy. Určitě nechci tvrdit ,že jsem byl jediný v hledáčku oněch machříků, kteří měli za to ,že vládnou celému světu. Rád bych zde nejmenoval kluky , kteří mi ničily mé dospívání a chuť do života. Rád bych zde zveřejnil co všechno jsem musel přetrpět. Každý den když jsem vstával do školy povídám mamince: Mami já nechci do školy mě bolí břicho nebo hlava , vždy jsem se na něco vymlouval ,abych nemusel jít do školy. Stejně jsem nakonec vždy vzal aktovku a pádil se vzdělávat.Rád bych zde upozornil ,že jsem měl na konci deváté třídy nula neomluvených hodin a maximálně jsem každý rok jednou marodil s rýmičkou jako asi každý.Můj prospěch až je to velice zajímavé se nikdy nezhoršil , následek šikany jsem pouze vnímal na psychice a na mých náladách. Nyní již pojďme tedy k mým vymazleným pekelným cestám do školy. Vyrazil jsem z domu a ani jsem se nestačil nadechnout a říci mamince ahoj a již za prvním rohem na mě číhalo nabezpečí v podobě Filipa a dalšího nejmenovaného kluka. Začali mi nadávat a ať se prý těším do školy. Plivali na mě , házeli kamení a vydírali ode mě peníze na svačinu ( peníze jsem jim musel odevzdat ). Já jsem byl tedy povětšinou hlady. Před školou mě povětšinou čekal další kápo který mi vyhrožoval , že mě zmlátí pokud mu nepřinesu zítra peníze na cigarety. Byl to kluk ode mě asi o dva roky starší. Dále ve třídě při hodinách to začalo nejdříve flusáňím žvýkaček do vlasů, které jsem vždy po škole musel odstřihnout. Naštěstí jsem dodnes rád , že tam nebylo žádné fyzické týrání ,ale psychické je mnohdy pro člověka mnohem fatálnější. Posuneme se dále.Já již počítal každý den a odškrtával si dny v kalendáři ,kdy už tomu všemu bude konec. Po deváté třídě jsem si vybral elektro školu v blízkém městě ,kde se konečně vše obrátilo v můj prospěch a můžu zpětně říci ,že to bylo nejlepší období mého dospívání. Nyní krátce povím o střední škole. Jako by se ve mě něco hnulo a já začal ihned po nástupu na střední školu získávat obrovské sebevědomí. Byl jsem jeden z nejoblíbenějších lidí ve třídě. Bavil jsem všechny něco jako třídní šašek. Konečně jsem si začal věřit a lidi ze třídy mě přímo milovali. Na toto období mile rád vzpomínám a dodnes jsem v denním kontaktu minimálně s deseti mými spolužáky. Jsme dobří přátelé , kteří spolu řeší všechny překážky života.Ještě se vrátím na chvíli k střední škole. Jedna zajímavá věc ,kterou bych rád vzpomenul. Rituálem naší třídy bylo moje vystoupení mr. Beena vždy když jsme někam jeli na výlet. Všichni se smáli a sešlo se vždy okolo mě plno lidí , kteří mi tleskali a bavili se mým humorem. Toto byl úžasný pocit , který mi utkvěl v paměti až dodnes. Čtyři roky uběhli jako voda a my jsme složili zkoušku dospělosti ( maturitu ). Poté jsem šel studovat německý jazyk na jazykovou školu. I zde jsem zažil plno krásných momentů a srandy.