Na spod knihovny /oneshots

HARRY POTTER- Drarry

Jej, moje první napsána kniha byla Drarry, takže je osvěžující, vrátit se na začátek, ale přesto být ve středu cesty.

,,O nic víc vás nežádám, pouze pusťte mého otce." Řekl nervózně Draco, když se dlaněmi opíral o tmavé dřevo. Byl zrovna při soudním řízení a snažil se dostat otce z Azkabanu, nebo aspoň ulehčit trest.

Nedlužil mu to, moc dobře to věděl. Mnozí by ho možná i považovali za blázna, Lucius mu tolik ublížil, zničil jeho srdce a ovládl pocity, však stále byl stejná krev, rodina, kterou má člověk pouze jednu.

Draco doufal, že se otec změnil, po těch letech co si proseděl o samotě člověka změní, však mladý Malfoy možná až silně věřil, že má otec pevnou vůli, vždyť přeci sloužil u Voldemorta, to je dost velká psychická zátěž.

Chtěl ho však domů, už jen kvůli matce, cítila se osamělá od té doby, co se Draco odstěhoval z Malfoy Manor.

Nesnášel to tam, velké prostory, které i přes to působily stísněným pocitem. Temné místnosti a tichá zákoutí.

Konečně žil ve vlastním malém domečku. Světlé pokoje a velká okna, přesný protiklad Manoru.

,,Zamítá se!" Odsekl tvrdý hlas. Draco leknutím ucukl, hlas ho probral z hlubokého zamýšlení a konečně si zas uvědomil, že se nachází v ministerstvu kouzel.

Po ukončení soudu se vydal rázným krokem ke krbům, moc dobře věděl na koho tu může narazit a to přesně neměl v plánu. Chtěl odejít poklidně bez žádných svědků, však toto přání nebylo splněno.

,,Draco, co ty tady?" Uslyšel ten až moc dobře známí hlas.

,,Co ti je do toho Pottere a stejně to víš, tak se hloupě neptej." Odsekl uštěpečně, chtěl domů, do tepla krbu s horkým čajem sevřeným v dlaních a pocitem vytoužené samoty. Harry zrychlil krok, nestíhal Draca, který se v podstatě snažil utéct a proto Harrymu nevěnoval ani letmí pohled.

,,No dobrá, vím to. Prosím, pojď se mnou na kafe." Snažil se o vřelé gesto Harry.

,,Nepiju kafe."

,,Tak čaj, nebo cokoli co piješ, džus, mošt, alkohol nebo klidně i vodu." Žadonil nadále Harry, nechtěl se jen tak vzdát, nikdy to neměl v povaze a nikdy také mít nebude.

,,Ty si nedáš pokoj." Konečně se otočil a zastavil krok, Harry to vzal jako malou výhru, protože v dálce už viděl krb a bál se, že by mu Draco pláchl.

Nevěděl co ho to napadlo, byl to vždy jeho úhlavní nepřítel, ale teď to pozvání bral jako správnou věc, jako omluvný gesto, že jeho otec trčí v Azkabanu a nejspíš tam taky umře.

Bylo to zvláštní, když si to nechal projít hlavou, proč by se měl omlouvat za otce?

,,Nedám, dokud se mnou nezajdeš na cokoliv co je k pití." Odsekl tvrdě, znělo to jako příkaz a Draco se začal obávat, že asi opravdu skončí na drinku s tím ,,vyvoleným".

Trvalo jen chvilku, než se dostali do ponuré místnosti. Byl to malí nenápadný podnik, nikde žádný čaroděj a vlastně ani mudla.

Prázdný bar byl výtečný úkryt pro hnědovláska a čistě bělovlasého muže.

,,O co se snažíš Pottere, opít mě a zatáhnout na záchodky?" Pokusil se o vtip Draco, tajně doufal, že by se tak stalo.

Vždy se mu Harry líbil, nenáviděl to, byl to jeho nepřítel a on,se zamiluje.

Malfoy nikdy neprojeví city!

Zaznělo mu v hlavě. Bylo to tu zas, pravidla ,,Malfoyovích", za každé sebemenší porušení byl tvrdý trest. Vše však bylo dávno pryč a on se snažil zapomenout a někdy třeba odpustit.

,,Jak jsi na to přišel." Zazněl smějící se hlas.
,,Dobrá, uznávám, jsi k sežrání." Zachychotal se hlas, který byl už trochu pod vlivem dobrého vína co popíjeli.

,,Dobrá Pottere, domluvíme se." Započal stydlivě Draco.
Co to pro boha dělá?

,,Jedna noc a poté mě nebudeš kontaktovat." Zašeptal svou nabídku Malfoy a s úsměvem pozoroval vykulené oči, co ho překvapeně pozorovali.

Odpovědí mu byly rty, které se setkaly s jeho. Měkké sametové rty, jak si je vysnil.

,,Platí." Zašeptal Harry i když dobře věděl, že pouze jednou nocí to neskončí, on si ho vždy najde.

No, tak nakonec to mělo rychlí spád.

Jinak, co chcete dál?
Napadá mě Harrylu nebo Ironfrost.

Erra∞