Ráno jsem se vzbudil v nemocnici. Doufal jsem že to byla jen jedna noční můra, ale opak jsem pravdou. Hned jsem se podíval na Jessy jak bezmocně leží a dýchá. Proč musím být takový debil ? Proč jsem zkazil Jessy život? Tohle jsou otázky na které umím odpovědět ale radši nechci.
Každý den jsem chodil za Jessy do nemocnice a vždycky na tom byla hůř. Už to bude měsíc co je v nemocnici. Zbývá už jen jeden měsíc a pak ji budou muset odpojit. Doufám se se vzbudí. S holly jsem se dlouho neviděl už tady v americe není a taky zrušila zasnoubení. Holly jsem měl fakt rád ale stejně mi nedokázala nahradit Jessy.
Jessy pohled:
Když jsem otevřela oči viděla jsem jen tmu. Co se stalo kde to jsem ? řekla jsem si pro sebe. Nic tu kolem mě nebylo jen tma nic víc. Běžela jsem se podívat kde to jsem ale běhala jsem pořád dokola. Najednou jsem učinila tlak na ruce jako kdyby ni ji někdo vzal. " Jessy prosim vzbuďse, jestli se neprobereš budou nuceni tě odpojit ale to já nechci. Prosim prober se " řekl jimin a pak se rozplakal. Zkoušela jsem se probral ale nic se nestalo, pořád jsem viděla jen tmu. Pak jsem uslyšela ještě jeden hlas " pane Parke budeme nuceni ji odpojit. Dali jsme ji šanci ale to marné " řekl někdo " né to nemůžete on se probere dejte ji prosím ještě čas prosím " prosil ho jimin " dobrá dávám ji dva dny a pak ji odpojíme " dorekl ten hlas a asi odešel. Najednou jsem jsem uviděla světlo které bylo na konci tunelu. Doufala jsem že to bude záchrana jak se odsud dostat ale marně.
Jimin pohled:
Seděl jsem vedle Jessy když v tom začali pípat přístroje které značí že je mrtvá. Na obrazovce jsem viděl jen rovnou čáru. Tohle nemůže být pravda tohle mi nemůže udělat. V ten moment vpadli do pokoje doktoři a začali s rescutací. Sestřička mě odvedla na chodbu. Na chodbě jsem viděl kluky jal běží ke mě. Nejdřív u mě byla verol " co se stalo proč jsou u ní doktoři? " zeptala se mě vážně " ona...ona je mrtvá " řekl jsem ji a rozbrečel jsem se. Verol mě objala a řekla mi " ona je silná ona neumře " upevnila obětí. Když vyšli doktoři z pokoje jednoho jsem si odchytil. " Jak na tom je ? " zeptal jsem se ho " žije ale moc času už ji nedáváme " ona žije. Když už byli všichni pryč vešel jsem do pokoje. Sedl jsem si vedle Jessy a chytl ji za ruku. Začal jsem ji zpívat nějakou písničku a hladil ji po vlasech. Když jsem dospíval řekl jsem ji " miluji tě " a dal ji pusu na čelo " taky tě miluju jimine " uslyšel jsem odněkud. Podíval jsem se vystrašeně na Jessy jestli se mi to jen nezdálo. Ona se probrala, ona žije. Hned jsem ji řekl " prosim odpusť mi " ale Jessy se na mě vystrašeně podívala " já...já nevím to se nedá jen tak prominout, musím si to ještě rozmyslet " řekla mi a sklidila pohled na podlahu.
Jessy pohled:
Slyšela jsem překrásnou píseň jak mi někdo zpívá. Nevěděla jsem ale kdo. Když ten hlas dozpíval řekl " miluju tě ". Najednou jsem uviděla dveře které se otevřeli a já do nich vstoupila. Pak už jsem viděla jimina jak u mě sedí a brečí " taky tě miluju " řekla jsem já? " Prosím odpusť mi " řekl mi s zaslzenýma očima jimin. " Já...já nevím, musím si to ještě rozmyslet, to se nedá jen tak prominout, musím se ještě rozmyslet " řekla jsem a sklopila pohled na podlahu. Do pokoje pak vešel hobi " ona žije, ona žije! " zapištěl jak holka a hned mu do očí vtrhli slzy. Hobi ke mě přešel a objal mě, objetí jsem mu opětovala. Pak do pokoje vešli i ostatní a taky začali brečet. Najednou ale verol chytla křeč a skacela se k zemi. Hned jak se svalila řekla zní voda " ona rodí " zakřičel jin " lásko dýchej vše bude v pořádku " řekl ji hobi a chytl jí a zavolal sestru. Sestra ji naložila na vozík a vyjeli do porodnice. Zeptala jsem se doktora jestli můžu jít za verol, jelikos mám hodného doktora tak mi to dovolil. S jiminem jsem vyrazila za verol. Verol seděla a zhluboka dýchala. Vedle ní stal j-hope. J-hope ji pevně držel za ruku a verol mu byla vděčná že tu sní je. Jakmile mě spatřila hned se na mě zářivě usmála. " Díky bohu jsi tu i ty, Jessy mám strach že to nezvládnu. " řekla mi a trošku posmutněla. " Neboj se všechno dobře dopadne " řekla jsem jí a pevné ji stiskla ruku. Když už byl čas porodu zůstala jsem tu jediná já, no protože hobi to nezvládl a omdlel. Nojo chlapi 😂 . Po chvilce z verol vyšlo malé tělíčko které plakalo. " Je to holčička blahopřeje mě " usmál se na ni doktor. Hned jak človíčka ujali ho verol. Verol si ho vzala do náruče a pohladila ho po v hlavičce. Najednou se vedle mě objevil jimin " to je tak krásně stvoření, taky bych chtěla jedno " řekla jsem jiminovy. Jimin mě objal kolem pasu a řekl " Neboj se jednou se dočkáš " a usmál se na mě. " Tak co jaký ji dáš jméno? " zeptala jsem se jí " bude to moje malá Rouse ". Na verol jsem se usmála a malou Rouse si vzala do náruče " no kdo je tu překrásné stvoření, no ty nojo " usmála jsem se na Rouse a ona se rozesmála taky. Když jsme odešli z verolninýho pokoje, zamířila jsem na můj. Budu tu ještě dva týdny na různá vyšetření a pak hurá dom. Do pokoje semnou šel i jimin. Lehla jsem si zpátky do postele a jimin si sedl vedle mě. Chytl mě za ruku a políbil ji " jsi překrásná Jessy, netuším proč jsem byl takový debil a podkopl ti nohy " řekl a já jsem mu ruku vysmekla " měl by jsi už jít je pozdě " řekla jsem mu a ruku jsi přitáhla k sobě. " Dobře já už půjdu " řekl a smutně se zvedl a odešel. Vzala jsem ruku a přejela jsem si sní po tváři. Co to semnou děláš jimine.
