Temnota v srdci [Pozastaveno]

4. Úkol z biologie

Budík se rozezněl celým pokojem. S cuknutím jsem si sedla, ale ležela jsem na kraji, a tak jsem spadla na zem.

Vypnula jsem budík a vstala ze země. Vyčistila jsem si zuby, převlékla se a upravila si vlasy. Vzala jsem si batoh a vyšla svižným krokem z pokoje.

Nakoukla jsem do otcova pokoje. Zakroutila jsem hlavou a chtěla z pokoje odejít.
,,Kate?" Ozval se jeho hlas. Podívala jsem se na něj. ,,Jdeš do školy?" Zeptal se. Překvapilo mě to, protože na to se nikdy nezeptal. ,,Jo." Odpověděla jsem nejistě. ,,Proč?" Zeptala jsem se.

Abych to trochu objasnila. Já mám i matku, a dřív jsem každý týden bydlela u někoho jiného. Teď už se nějakou dobu máma neozvala.

,,Jenom....máma se sem přijede podívat." Řekl nakonec. ,,Kdy?" Vypadlo že mě. ,,Proč?" Další otázka. ,,Nevím kdy přesně. A proč? To nechám na ní, aby ti to řekla."

Pak už jsem odešla z domu. Pomalu jsem se rozešla do školy. Uslyšela jsem blížící se auto, tak jsem šla dál od kraje chodníku. Ozvalo se skřípání pneumatik, jak auto zpomalilo.

Nechápavě jsem na toho tupce otočila hlavu. Auto ale skutečně nezastavilo. Jelo pomalu vedle mě jelo. Okénko se stáhlo a v černém autě seděl Theo.

,,Nechceš hodit do školy?" Zeptal se s úsměvem. ,,Mám nohy." Jenom jsem si s ním hrála.
Zastavila jsem, auto taky zastavilo. Přidala jsem a auto taky přidalo.

,,Sedej." Řekl a auto zastavilo a ozval se klakson. ,,Co děláš? Vždyť vzbudíš celou ulici." Řekla jsem a auto obešla. Sedla jsem si vedle něj. ,,Tak díky za odvoz." Řekla jsem nakonec a on se rozjel směr škola.
,,Já děkuju za tohle." Řekl a na klín mi položil papírek s mým číslem.
Usmála jsem se na něj.

,,Takže....." Začala jsem. Na moment se na mě podíval, pak se však podíval zase na silnici.
,,Proč jsi mě políbil?" Zeptala jsem se už po druhé.
,,Nedošlo ti to?" Zeptal se. ,Ne, nedošlo." Dělala jsem, že nevím. Jistě, že mi to došlo, ale....nechtěla jsem si přiznat, že někdo jako Theo, by chtěl někoho, jako jsem já.

Uchechtl se. Zastavil auto. ,,Kate Lofová....." Začal, ale přerušila jsem ho. ,,Odkud znáš mé příjmení?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Každý ví příjmení holky, která se mu líbí." Řekl logicky.
,,Fakt? Kdo se ti líbí?" Zeptala jsem se škodolibě.
,,Kate.....chceš být moje...." Ani to nestihl dopovědět a já mu skočila kolem krku. On věděl, proč zastavit.

,,Přítelkyní...." Dodal to, co chtěl říct. ,,Ano Theo....Raekene. Chci." Řekla jsem a odtáhla se od něj. ,,Fajn." Usmál se a nastartoval.

Zastavil u školy. Chtěl mi otevřít dveře, ale já vystoupila.
,,Theo?" Řekla jsem nakonec. Podíval se na mě.
,,Víš....co by se stalo, kdyby Stiles zjistil, že jsme spolu? Prostě....asi by mě na místě zabil." Řekla jsem s pohledem upřeným do jeho očí.

Obešel auto a postavil se vedle mě. ,,Takže....mu to zatím nechceš říkat?" Zeptal se. ,,Nechci....pokud ti to tedy nevadí." Řekla jsem s pohledem upřeným do jeho očí. ,,Nevadí." Usmál se a dal mi rychlou pusu na čelo. Pak jsem se rozešla do školy. Cestou ke škole se ke mě připojil Scott.

,,Ahoj." Pozdravil s úsměvem. ,,Ah...." Zarazila jsem se. Otočila jsem se na něj. Uculoval se.
,,Tys nás...." ,,Viděl." Dořekl za mě.
,,Můžu to...." ,,Klid, Kate. Mě to nevadí. Nevadí mi, že se máte rádi." Řekl a já se usmála.
Pak jsem se znovu zarazila. Chystala jsem se mu něco říct. ,,Neboj, neřeknu to Stilesovi. A jo, promiň, že jsem vás poslouchal." Řekl a zmizel ve škole.

Šla jsem je své skříňce. ,,Kate?" Otočila jsem se. ,,Děkuju. Bez tebe bych to Masonovy neřekl. " Usmíval se Liam. ,,Spíš bez toho vlka, ale není zač." Řekla jsem a hrabala se dál ve skříňce, Liam odešel.