Nevím co mě to napadlo jít takhle pozdě v noci ven.
Asi jsem jen nechtěl být 'doma' s otcem, protože s ním to nejde.
Potřeboval jsem na vzduch a říkal jsem si že po dostání se z domu už nic horšího snad ani nemůže přijít.
Procházel jsem tiché noční město. Svit měsíce, hvězd a pouličních lamp mi vyjasňoval teplou letní noc v ulicích.
Na chvíli jsem si opravdu vydechl. Míjel jsem obchody v za dne rušných ulicích a užíval si klidu.
Zatoulal jsem se možná dál do města než jsem chtěl a začínal si pomalu všímat že mi tam něco nehraje.
Zpomaloval jsem svůj krok a vnímal šepot, který se ozýval z místa, co jsem nedokázal identifikovat. Jakoby to šeptalo nejdříve z jedné strany a najednou z druhé.
Už mi procházka po nočním městě nepřipadala jako nejlepší nápad. Otočil jsem se a chtěl se vrátit.
Ale nemohl jsem.
Silné ruce mě zatáhly zpátky a zakryly pusu. Nebyl tam jen jeden člověk, věděl jsem to.
A pak se ozval chraplavý mužský hlas.
"Když se nebudeš bránit, bude to lepší."
