Byl příjemný poklidný večer,
pro toto období i nezvykle teplý..
avšak mladý anděl si tento večer neužíval,
stále seděl pod stromem a pozoroval hrob svého přítele.
"Yoongi~," vydechl smutně a další slza mu stekla po tváři.
"Slzy se k tobě nehodí."
Ozval se pro Jungkooka známý hlas
a ucítil jemný dotek na rameni.
"Yoongi?!" prudce se otočil.
Nikoho neviděl.
"Snad blázním?" podivil se nahlas.
Uslyšel smích, "blázníš? Není to nemožné?"
"Yoongi? Kde jsi?" postavil se a rozhlížel se kolem sebe.
Ucítil ruce obmotané kolem jeho pasu.
Prudce se otočil.
"Jsi to opravdu ty!" rozzářil se.
Yoongi se usmál,
"konečně jsem všechno pochopil."
Jungkook si skousl ret,
"promiň mi, nemohl jsem nic říct."
"Já vím, anděli můj strážný,"
Yoongi si přitáhl Jungkooka k sobě a věnoval mu polibek.
"Ale.. jakto že jsi tady?"
zajímal se Jungkook.
"To je mi také záhadou.. ale teď s tebou budu navždy."
