Myslím že se mnou ztrácí trpělivost.. Stejně ho obdivuji za to jak dlouho se mnou vydržel..
A proč si to myslím?
Dnes zněl velmi zoufale.. ptal se mě jestli to má vůbec cenu.. jestli mi to aspoň trochu pomáhá..
Chtěl jsem mu odpovědět, ale bojím se..
Bojím se toho že mě odhodí jako kus hadru..
Bojím se že mu ublížím já..
Nechápu se.. moje existence nemá smysl.. ale ukončit ji není fér..
