Seděl jsem na lavičce a pozoroval třpytící se hladinu jezírka.
Byl horký den, jen mírný vánek ulehčoval těžkost vzduchu.
I když bylo takové teplo já tam seděl v černé dlouhé mikině..
Nechci vyvolávat zbytečnou pozornost na má zápěstí..
Po chvilce jsem odpoutal pohled od hladiny a přesunul ho na mé ruce. Přemýšlel jsem jestli vůbec přijde.. čím déle nepřicházel tím méně odhodlání jsem měl..
"Ahoj, um promiň jestli jsi tu byl dlouho sám, ale musel jsem něco vyřešil," uslyšel jsem známý hlas a pak viděl jak si sedl vedle mě.
Jeon Jungkook, znám jeho jméno.. představoval se mi už první den..
On si mé jméno zjistil ve škole.. není to těžký..
Nervózně jsem vydýchl, co když to bude špatné začít se s ním bavit?
Ale zase.. dávno by to vzdal kdyby mi chtěl jen způsobit problémy..
Budu se ho moct zeptat na všechny otázky co mám.. to za to asi stojí..
Pohledem jsem zabloudil k jeho nohám. Mám trému se na něj jen podívat..
Na sobě měl tříčtvrteční kalhoty a jednoduché bílé tričko. Vlasy trošku rozházené a lehce překvapený výraz. Většinou se na něj nekoukám.. proto to překvapení..
"T-teď jsem ztratil slova," trochu se zakoktal a nervózně zasmál.
Je roztomilý..
"Já.. omlouvám se," zamumlal jsem a odtrhl od něj pohled.
Já jsem dement, to nemůžu říct něco lepšího agh..
"C-co?" zaskočeně řekl.
"Za to jak se chovám," říkal jsem potichu.
"To je v pořádku, myslím..," periferně jsem viděl jak se usmívá.
"Já uh.. promiň," zvedl jsem se.
"Odcházíš?" smutně se na mě podíval.
Musím si urovnat myšlenky..
Nepatrně jsem přikývl. "Přijď i zítra prosím.." zašeptal jsem.
"Budu tady!" zazubil se.
