Skončilo to brzy

13.

 

Jamie mi právě otevřel dveře. Byl jenom v teplákách, vlasy mu trčely kdoví kam, a byl nevyspaný. "Ahoj, přišla jsem moc brzy?" zeptala jsem se a podívala se na hodinky. Bylo půl třetí odpoledne. "Ahoj, ne právě včas," řekl mi a políbil mě.

"Něco jsem ti přinesla," řekla jsem. "A co?" zeptal se zvědavě. Ukázala jsem mu bábovku, kterou jsem dneska dopoledne upekla. "Páni," vydechl. A tak jsem nám ukrojila a dala na talíř. Byla jsem zvědavá, co na to řekne. Kousnul do ní a jen mlaskal. "Je výborná," pochopila jsem z toho, co mrmlal z plnou pusou. Usmála jsem se. "Z takovou tu ztloustnu," řekl mi. Rozesmála jsem se, představila jsem si ho, jako tlusťocha. Dost úsměvná představa.

Pustili jsme si film bláznivou dovolenou, u kterého jsme se smáli jako smyslu zbavení. Nešlo to však jinak. "Takovou dovolenou bys opravdu nechtěla, že?" zeptal se Jamie po chvíli ticha. "No to asi ne," odpověděla jsem. "Také mám překvapení," řekl po chvíli. "Ano?" otázala jsem se. "NHL tuto sezónu úplně vyřadila, tudíž zde můžu zůstat do konce sezóny," odpověděl mi. Měla jsem obrovskou radost a skočila jsem mu do náruče. Políbili jsme se.

To je to nejkrásnější překvapení, které jsem kdy mohla dostat. Začali jsme se líbat a já se ho dotýkala na jeho krásném a pevném těle. Skláněl se ke mě, jelikož jsem byla o proti něj malé pivo. Opřel si mě o zeď a líbal. Ruce měl na mých bocích, které jemně mačkal. Chtěla jsem ho víc a víc. Když ustal, díval se mi do očí. "Ty mě zase svádíš," vydechl. Zamrkala jsem očima, jakože já nic. "Jak bych mohla?"

Rozhodli jsme se, že se projdeme po Zlíně. Dostihla nás nuda. Už bylo chladněji, ale stále mikina stačila. Vítr mi čechral vlasy a bylo v něm cítit přicházející podzim. Na mysl mi přišla myšlenka, co bude, až skočí sezóna. A jak skončí sezóna. Úspěchem nebo neúspěchem? To celé bylo ve hvězdách. Nemá smysl nad tím přemýšlet. "Dáme si zmrzlinu?" zeptal se Jamie, a já jen přikývla na souhlas. Poručila jsem si malinovou, a Jamie si dal borůvkovou. Se zmrzlinami v ruce jsme šli dál a dál. Mezi námi vládlo takové příjemné ticho, užívali jsme si přítomnosti toho druhého. Drželi jsme se za ruce a koukala jsem se na něj. Snažila jsem se ho nabažit každým kouskem mého těla. Co jenom to šlo.

Stále jsme šli a šli, po pravdě ani jeden z nás nevěděl kam, ale bylo nám to jedno. Prostě někam. Po chvíli se ke mě Jamie sklonil a věnoval mi krásný polibek, který chutnal po borůvkách. Mňam. Vydržela bych tam takto stát snad roky. Po chvíli jsme se malinko usmáli a šli zase dál. Najednou, z ničeho nic proti nám jela nějaká holka na bruslích. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Dokud nezrychlila, a než bych stačila říct švec, regulérně mě sestřelila, jako bych byla hokejista s pukem na holi a před bránou. S úmyslem skórovat. Švihla jsem sebou o zem a v první chvíli jsem nevěděla, co se děje. Stalo se to dost rychle. Nějak jsem postřehla, že Jamie chytil tu holku, ale vzápětí jí pouští, a věnuje se mě. "Jsi v pohodě?" zeptal se mě Jamie. Asi pět vteřin jsem na něj hleděla, jako na zjevení. "Jo, asi jo," řekla jsem a Jamie mi pomohl vstát. Po nějaké době se zpět na nohy vyškrábala i ta, která nás srazila. I hned jsem ji poznala. Byla to ta kráva, která po Jamiem jela v kavárně. Tenkrát mu cpala svoje číslo. Měla odřené kolena, lokty a bradu. Tak to jí docela přišlo draho. "Čekám tvoji omluvu," řekla jsem jí. Jenom si odfrkla a pokračovala dál. Jen jsem nad tím kroutila hlavou.

"Opravdu ti nic není?" zeptal se mě Jamie. "Jsem v pohodě, jen se to stalo tak rychle, že mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala," řekla jsem. "Tak aspoň, že tak," řekl starostlivě Jamie. Jeho krásná starostlivost mi vykouzlila úsměv na tváři. Pevně mě obejmul. "Tak mě napadá, nebyla to tak slečinka z té kavárny, jak jsme posledně seděli?" otázal se pochvíli. "Jo, byla," potvrdila jsem mu. Jeho domněnka byla pravdivá. "Bože, takhle tu balíte chlapi?" zeptal se. "No většina holek ne, ale podle mě se chtěla pomstít, za to jak si s ní posledně vyběhl," řekla jsem. "Nemá vůbec rozum," řekl Jamie. To jsem mu musela dát za pravdu. Dál jsme se o tom už nebavili. "Jak vidíš tuto sezónu, bude medaile?" zeptala jsem se. Podíval se mě. "To já nevím, teprve začala sezóna, ale bylo by to skvělé!" řekl mi s menším úsměvem. Oplatila jsem mu úsměv.

Sedli jsme si na lavičku a koukali na zdejší pole. "Je tu hezky," podotkl. "Jo, to docela jo," dala jsem mu za pravdu. "Evžen je teď bez kamarádky, co?" zeptal se po chvíli Jamie. "Proč by byl?" zeptala jsem se. "Tak trávíš čas se mnou, tak na něj tolik času už nezbývá," podotkl. Zamyslela jsem se nad tím, co Jamie právě řekl. A musela jsem uznat, že měl pravdu. Evžena jsem docela poslední dobou zanedbávala, ale je snad pochopitelné, že si chci užít této krásné, čisté, upřímné a opětované lásky. I když po sezoně skončí, nebo odejde. Vyšlo to na stejno. "Tak máš pravdu, dlouho jsme si ani nenapsali," řekla jsem a sklopila hlavu. "A nemrzí tě to?" "Jamie prostě si chci užívat každé volné chviličky, co můžu strávit s tebou, protože uteče to jako voda, a rozdělíme se," řekla jsem a hlas mi selhal při posledním slovu. Obejmul mě. "Já si to také užívám, a jsem hrozně rád, že to cítíš stejně," hovořil. "Nerad bych, abych ti nějak rozbil kamarádský vztah s Evženem," řekl mi a podíval se mi do očí. "Myslím si, že to bude dobré, řekla bych, že to chápe," řekla jsem. Přikývl a přisál se na mé rty. Bylo to dokonalé, krása je v té dočasnosti. Oba jsme věděli, že se jednou budeme muset rozdělit, ale užívali jsme si, dokud ten moment je ještě jakžtakž daleko. Bude to těžké, bolestivé a nepředstavitelné, a připravit se na tu věc bylo nemyslitelné, něco neuskutečnitelného.