Nová tvář světa

~8/10~

Pohled Loren

Od návštěvy Rose a Shawna uběhly dva týdny , za tu dobu se toho docela změnilo. Shawn se konečně probral s komatu do kterého upadl, avšak mu zůstal otřes mozku takže někdy ho třeští hlava. Rose si konečně na něco vzpomněla za což jsem moc ráda ale pořád nemusí kluky což nechápu.

Právě s Nashem sedíme v autě a jedeme vyzvednout z nemocnice Rose , dneska jí propustí takže se těším hrozně moc, ale zároveň se bojím že by se chtěla vrátit zpět ke svému slavnému životu.

Pohled Rose
Flashback
Všechen ten zmatek mě donutil abych si alespoň na tu holku vzpomněla vím že ji odněkud poznám, plno fotek hovoří za vše jen nevím odkud.

Byla jsem hrozně moc unavená tak jsem přestala fungovat a nějak jsem usla.

Rose kde si už to není vtipný si ze mě dělat takovou srandu, rose tady jsi usmála se na mě hnědookatá holčička a zároveň mě tahala si sednout na lavičku která je hned naproti. Promiň ale kdosi zeptala jsem se té záhadné malé holčičky. Vážně nevíš kdo jsem usmála se a řekla. Jsem ta na kterou se vždy můžeš spolehnout, ta která tě podrží ve dne i v noci, právě teď jsem při tobě často. Pojď něco ti ukážu třeba budeš vědět. Chytila mě za ruku a tahala k nějakému domů, šly jsme spolu za dům a viděla tam dvě malé holčičky jedna se podobala té co mě drží teď za ruku, obě holčičky se na sebe smáli a hráli si pak se něco problesklo a holčičky začali růst ukázali se všechny vzpomínky od jejich dětství a já si uvědomila že ta holčička je Loren a ta vedle ní co ji objímá jsem já. Usmála jsem se na tu holčičku a ta pomálu začala mizet v tu dobu jsem se probudila.

Endflashback

Ano kdyby nebylo mého divného snu nevzpoměla bych si na svojí sestřenku která pro mě znamená hodně a to samí i Shawn na kterého jsem si vzpomněla postupem času taky.

Právě teď se oblikam a srovnávám věci do tašek a čekám na Nashe a Loren až pro mě zajedou a pak pojedeme konečně domů.

Stojím před nemocnici a čekám až přijedou jsou to už 2 hodiny a pořád tu nejsou zkouším se oboum dovolat ale mají tam záznamník že by na mě zapomněli?

Zavolala jsem si taxík a jela domů, byla jsem celkem zklamaná protože nechápu proč prostě nezavolali nebo nenapsali že nemají čas.

Pohled Loren
Cestou do nemocnice jsme s Nashem dělali různý kraviny a všemu možnému se smáli. Měla jsem radost že mi moji bestie pouští konečně domů. Když jsme sjely s dálnice tak se nám hned rozsvítila zelená na semaforu byla jsem ráda že nemusíme stát v koloně protože tu byla velká kolona jako kráva. Když jsem se otočila na kluka kterého z celého srdce nejvíc miluju. Tak se na mě usmál a líbl mě na spánek a dodal že mě hrozně moc miluje. Usmála jsem se na něj a řekla že mu že ho miluju víc. Když jsme se otočili zpět na cestu ohromilo mě velké bílé světlo co se to děje. Nashi řekla jsem a podlomil se mi hlas.

Omlouvám se guys ale teď opravdu nemám inspiraci na další kapitoli, budu se snažit co nejdřív sem přidávat další části.❤