Broken /DOKONČENO/

Kapitola sedm

Z Liamova pohledu

Po nějaké době přemýšlení jsem usoudil, že si potřebuji promluvit s mamkou. Sešel jsem dolů a zamířil do obýváku, kde seděla mamka, u šicího stroje.

"Mami?", oslovil jsem ji.

"Ano, zlatíčko?", zeptala se, hledící na tu látku, kterou sešívala.

"Můžeme si promluvit?", zeptal jsem se ji. Ona vypla šičí stroj a podívala se na mě.

"Jistě", odpověděla a poklepala dlaní na volné místo vedle sebe, čímž naznačila, že si mám přisednout. A to jsem taky udělal.

"Tak co se děje, broučku?", zeptala se mě a uložila svou dlaň na tu mou. Povzdechnul jsem si a začal.

"Víš mami, chtěl bych se ti svěřit o jedné hnusné věci, kterou jsem doteď dělal"

"O jakou věc se jedná?", zeptala se. Sklopil jsem zrak a odpověděl:

"O šikanu". Ona se zarazila, poté pokroutila hlavou.

"Nechápu. Ty jsi někoho šikanoval?", zeptala se zaskočeně. Já jen přikývl.

"Panebože... Liame...", vydechla, nevěříc tomu.

"Choval jsem se zle, mami. Ale nejhorší na tom je, že toho kluka nemohu dostat z hlavy", řekl jsem a podíval se na ni.

"Jakobych něco způsobil", dodal jsem.

"Liame...", povzdechla si.

"Co si mu dělal?", zeptala se.

"Nadával jsem mu. Že je hnusný a tlustý a že ho nikdy nikdo nebude milovat. Někdy jsem mu ubližoval i tělesně", odvětil jsem.

"Budu k tobě upřímná, Li. Způsobil si mu bolest. A to ne ledajakou. Ukrutnou. Nadával si mu do postavy a to prostě jentak člověk nebere dobře", řekla a přitáhla si mě k sobě blíž.

"Já se za sebe stydím, mami. Nejhorší je, že to, co jsem mu říkal, vlastně ani není pravda", řekl jsem. Do očí se mi nahrnuli slzy.

"Ty věci, co jsem mu říkal, si vlastně myslím o sobě", řekl jsem.

"Jak to myslíš?", zeptala se.

"Myslím si, že jsem tlustý. Myslím si, že jsem hnusný a že mě nikdy nikdo milovat nebude", popotahnul jsem a zabořil svůj obličej do svých dlaní. Mamka se pousmala a přitáhla si mě k sobě do objetí.

"Si nádherný chlapec, Li. Jen řešíš hlouposti. Máš na tyhle věci čas", řekla a libla mě do vlasů.

"Ale měl by ses tomu chlapcovi omluvit a říct mu, že jsi to tak nemyslel a že to, co jsi mu řekl není pravda", poradila mi a pozvedla mi hlavu.

"To je dobrý nápad. Ale myslíš, že mi to odpustí?", zeptal jsem se ji.

"Pokud je to hodný člověk, tak ano", usmala se.

"Děkuji mami", špitnul jsem a ještě jednou ji objal.

"Prosím", odvětila a polibila mě na tvář.

"Ale slib mi, že už tohle nikdy dělat nebudeš", upozornila mě.

"Slibuji", přikývl jsem. Tak snad mi to odpustí. Ale jen doufám, že je v pořádku...

Tady mate další část, lidičky🙈