Broken /DOKONČENO/

Kapitola třináct

Z Niallova pohledu

Celý ubrěcený jsem doběhl domů. Bylo mi mizerně. Hrozně. Rychle jsem zaběhl do svého pokoje, který jsem zamkl. Chytil jsem se za vlasy a v hlavě mi neustále kolovalo jedno slovo. Kurva, kurva, kurva. Já už nevím, co mám udělat víc?! Hubnu?! Ano, hubnu?! Na nic jsem nečekal a přeběhl do koupelny. Opět jsem zamkl dveře a pak jsem na sebe pohlédl do zrcadla. Viděl jsem obrovský špek, který se pomalu ani nevejde pod mé triko. Nedivím se, že mě nechce. Vždyť jsem nechutný. Odporný. Škaredý... Jak mám tohle asi řešit?! V tu ránu se ozvalo moje břicho. Mám hlad. Mám nutkání něco sníst, i když vím, že nesmím. Nialle, mysli. Jak bys mohl jinak zahnat hlad, aniž bys něco snědl... co se snažím. Je to nesmysl. Radši se jdi zvážit a nemysli na kraviny. Vytáhl jsem váhu a stoupnul si na ni.

"Ať je to alespoň 40, ať je to alespoň 40", opakoval jsem si stále dokola. Váha pípla a já se na ni podíval. 41,5 kg. To si děláte prdel?! Jak o kilo a půl navíc?! To není možný?! Vždyť jsem nic nežral! V tom se ozvalo...

"Nialle, zlatíčko! Pojď na večeři?!". Povzdechnul jsem si a vyšel z koupelny. Zamířil jsem do jídelny, kde už seděli všichni u stolu. To byla hromada jídla. Ne ne ne!

"Pojď si sednout, Ni", odstrčil mi Greg židli. Já poslechl a usedl ke stolu. Mamka mi na talíř nandala šťouchané brambory a plátek masa.

"Vem si ještě zeleninu", řekla a poukázala na brokolici. Já se zakoukal na mísu s brokolicí. To fakt ne... Co budu teď dělat?! Celá má rodina je u stolu a máme společně povečeřet! Ale já nemůžu?! V tom se u mých nohou, jako na zavolání objevil Jude. Náš malý zlatý retrívr. To je moje záchrana. Nabral jsem na vyličku kus masa a dělal jakože to jim, ale přitom jsem to hodil Judovi. Ten to poslušně snědl. Takhle jsem to zopakoval ještě asi třikrát, dokud se mě mamka nezeptala:

"A co ty Ni? Nějaké novinky ve škole?"

"Žádné novinky ve škole", řekl jsem a usmál se. Falešně...

"Ty ses toho jídla ještě nedotkl", poznamenal taťka.

"Copak ti nechutná?", zeptala se mamka.

"Chutná. Chutná a to hodně", řekl jsem.

"Tak mi ukaž, bráško. Jak ti to chutná", pobidnul mě Greg. Já se opět zahleděl na talíř. Mé tělo se začalo potit. Co teď?

"Jistě, ukážu", řekl jsem a nabral trosku brambor a kus masa. Podíval jsem se na všechny členy rodiny a pak si to dal do pusy. Všichni na mě stále civěli. Čekali, až začnu sousto kousat. Tak jsem začal. Asi tak deset vteřin jsem to rozkousaval, než jsem si řekl a dost! Zvedl jsem se a rozběhl jsem se do kuchyně, kde jsem sousto vyplivl do dřezu.

"Nialle, děje se něco?", zeptala se mamka starostlivě.

"Jen mi není dobře...", špitnul jsem a pak se rozběhl do svého pokoje. Postavil jsem se ke své posteli a vysvlékl ze sebe tričko. Hlasitě jsem vydechoval a kroutil hlavou ze strany na stranu.

"N-Nialle...", ozvalo se vykoktání mého bratra. Otočil jsem se a viděl jeho překvapený výraz.

"Ty jsi samá kost...", vyžbleptl a zakryl si ústa.

"Koukej padat z mého pokoje...", zavrčel jsem.

"Nialle, ale je to i můj pok-"

"Řekl jsem padej?!", okřikl jsem ho a mrsknul po něm jednu z mých knih. On vykuleně koukal a radši zmizel. Jen jdi. Vytáhl jsem si další tobolku těch tak zvaných hormonů a pak si šel lehnout...

Další část je tady lidičky❤️