Broken /DOKONČENO/

Kapitola deset

Uběhl asi týden od posledního setkání s Liamem a ještě se mi neozval. Nechápu, proč? Vždyť řekl, že mi napíše a ozve se. Tak nechápu, v čem je problem. To si to zase rozmyslel? Zrovna teď mamka odešla do práce a já se vrhám na svou ranní rutinu. Bohužel, se jdu zvážit. Přiznám se, jedl jsem přes ten týden. Ale vždycky jen něco maličkého... třeba sáček piškotů nebo nějakou tyčinku. Zavřel jsem oči a modlil se, aby na váze nebylo vyšší číslo. Pohledl jsem na váhu a mé oči opět ovládli slzy, když jsem spatřil svou váhu. 55 kilo.

"Do píči?!", křiknul jsem a kopnul do váhy. Zabořil jsem svůj obličej do dlaní a opřel se o dveře. Tohle nemůže být pravda. Prostě nemůže! Proč?! Proč se mi to děje?! Rozeběhl jsem se do pokoje, kde jsem z šuplíku vytáhl ty prášky od Harryho. Nemám na to sílu. Jeden z nich jsem vytáhl a bez váhání to do sebe hodil. Zaklonil jsem hlavu, pomocí čehož jsem snadněji polknul. Zatřásl jsem hlavou za strany na stranu a pak to zapil. Tak snad to zabere...

Z Liamova pohledu

Kolem čtrnácté hodiny, jsem dorazil k Niallovu domu. Zaťukal jsem a vyčkal, než se dveře otevřou. Úsměv z tváře mi zmizel, když jsem spatřil jeho.

"N-Ni... ty jsi zhubl?". Což na tom nebylo to nejhorší. Nejen že zhubl asi tak 20 kilo, ale ještě k tomu měl o něco míň vlasů a pod očima se mu usazovali kruhy.

"Všimnul sis?", zeptal se a pousmal se. Teď už to nebyl ten rozkošný úsměv, ale spíš takový ten děsivý. Kterým vás chtějí vyděsit klauni.

"Jo. Je to sakra vidět", řekl jsem.

"A co tu jinak chceš?", zeptal se mě.

"Nepujdeme teda ven?", zeptal jsem se narychlo. On povykulil oči.

"Jakože teď?"

"Jistě že teď", odpověděl jsem. On začal rychle přikyvovat a vrátil se dovnitř. Kurva, on se změnil. Ale mega změnil... Po chvíli se vrátil s mobilem, klíči a peněženkou v ruce.

"Můžeme?", zeptal se.

"Ano", přikývl jsem a vyrazili jsme. Zamířili jsme směrem k brzkému parku.

"Ohledně toho, že jsi zhubnul, jaký tě k tomu vedl důvod?", zeptal jsem se ho. On pokrčil rameny.

"Ještě jsem nezhubl tak, jak chci, tak se neptej", odsekl mi. Jeho hrubý takt mě zarazil. Takhle se nikdy nechoval...

"Aha...", sotva jsem dostal z úst.

"A kolik chceš zhubnout?", zeptal jsem se ho.

"To tě nemusí zajímat. A váhu nechci řešit... jsem na tom dost špatně", řekl a pokroutil hlavou.

"NiNi, nezahravej si", řekl jsem mu. On se na mě podíval a protočil očima ve sloup.

"Vždyť nic nedelam", zabručel.

"Jsi takový, jaký jsi. Tečka"

"Ale já to chci změnit..."

Next part is here guys🙈