Kapitola osm

2K 109 5
                                    

Vešel jsem do jeho ulice a stále jsem si srovnával myslenky. Co mu jako řeknu? Čau, hej sorry, že jsem ti totálně zničil život? Kurva... Já to poseru. Došel jsem k jeho dveřím a zaklepal. Čekal jsem a čekal, ale nikdo neotevřel. Nadzvedl jsem obočí a znovu zaklepal. Bohužel, zase nic. Tohle se mi nezdá. Nadechl jsem se a zkusil, zda jsou dveře otevřeny. A byli. Vkročil jsem dovnitř a rozhledl se kolem.

"Haló? Je někdo doma?", křiknul jsem do prázdnoty, ale nikdo se neozval. Povzdechnul jsem si a udělal pár kroků vpřed. Když v tu ránu jsem uslysel nějaké pazvuky. Něco jako mrmlání. Vydal jsem se za tím zvukem, který vedl do koupelny. Otevřel jsem dveře a zarazil se.

"Nialle?", oslovil jsem ho. On se na mě podíval a já vykulil oči.

"Vypadáš hrozně", kleknul jsem si k němu.

"Co se stalo?", zeptal jsem se a sahnul mi na čelo, zda nemá teplotu.

"Nic, jen mi není dobře", špitnul úplně vyčerpaně.

"Měl by sis odpočinout. Natáhnout se a dát si čaj", řekl jsem a pohladil ho po zádech.

"Co ty na to?", zeptal jsem se ho. On jen hleděl do blba a nedokázal mi odpovědět.

"Tak jo", odpověděl jsem si a vyhoupl si ho do rukou. On svou hlavu položil na mou hruď a v klidu oddechoval.

"Kde máš pokoj?", zeptal jsem se ho, mezitím co jsem vyšel z koupelny. On zvedl svou ruku a ukázal ukazováčkem na ony dveře.

"Tam", zašeptl. Zašel jsem do jeho, dosti malého, pokoje a položil ho do postele. Pomohl jsem mu do trenek a přikryl ho teplou dekou.

"Udělám ten čaj. Sladíš si ho?", zeptal jsem se ho.

"Nechci čaj", zamrmlal.

"Proč ne? Uleví se ti", řekl jsem a chytl jeho ruku do své. On zakroutil hlavou.

"Neuleví. Budu tlustší", řekl.

"Co?", zeptal jsem se.

"Neměl bych pít, zaplní mě to", odpověděl.

"Žádná diskuze. Prostě ti čaj udelam a osladim ti ho", zvedl jsem se, přecházející do kuchyně. Jak to myslel... zaplní? Jako on nejí a nepije? Nebo co? To snad ne. Ne... Niall není ten člověk, co by byl až tak blbý, že by nejedl. Ví, že je to špatně. Nebo snad ne? Vytáhl jsem hrnek a zadělal vodu na čaj. Promíchal jsem ho s medem a cukrem, pak se vrátil zpět za Niallem. Když jsem tam dorazil, už spal. Pousmal jsem se a usedl vedle něj. Odložil jsem hrnek s čajem na jeho noční stolek a sledoval jeho pěknou tvář...

"Doufám, že neděláš žádnou hloupost, Nialle..."

Tady máte další část🙈 docela krátká, ale co se dá dělat😄

Broken /DOKONČENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat