Co se stalo v L.A.? | Houstrix

5 | Kubo? Co je?

Pohled Štěpána:

Je tu čtvrtý den (pro ti co neví tak každá kapitola není další den), to jsem si v hlavě řekl zrovna když jsem otevíral své oči. Probudil jsem se a pak se lekl, svoji ruku jsem měl na Kubovi. A druhou ruku na jeho boku. Rychle jsem se odtrhl a vstal jsem z postele. Potom jsem šel do koupelny a snažil se na to nemyslet, za chvíli se probudil. Slyšel jsem jak se zvedá z postele a za chvíli se začal ke mně přibližovat. V zrcadle jsem uviděl jak stojí přímo za mnou, chvíli jsem si dělal v hlavě prdel že mě chce znásilnit.

Š: Dobrý ránko.

K: Dobrý.

Stoupl si vedle mě a začal si čistit zuby.

Š: Jak ses vyspal?

K: No.....dobře, ty?

Š: Dvakrát jsem spadl z postele. Začali jsme se chehtat. Že nám oboum padala pěna z pusi.

K: Co je dnes v plánu ?

Š: Hm.... co třeba jet do Disney Wordu !

K: C-cože ? Strašně se smál tak že nedokázal propadnout dech.

Š: Nesměj se! Bude to fajn.

K: Tak dobře no.

Šel jsem se podívat na mobil v kolik asi otevírají. V 10 hodin ráno, okay no. (Btw nevím jak je to vreálu) Šel jsem to oznámit Kubovi. Připravili jsme se, zamkl jsem byt a mířili jsme k výtahu. Až jsme vyšli z hotelu, zamířili jsme to k parkovišti. Chtěl jsem vytáhnout klíče z kapsy ale.....

Š: Počkat......Ježíši! Já zapomněl klíče.

K: Tady jsou.

Vytáhl je s kapes a usmál se na mě. Já mu úsměv oplatil a nastoupil do auta.

..Po Disney Worldu (večer)...

Š: Hej kámo to bylo super! Nejlepší vzpomínky na dětství.

K: Uhm.

Š: Co je?

Co mu je??

K: Co by bylo?

Š: Chováš se divně.

Vyšli jsme z brány, nastoupili do auta a celou cestu panovalo ticho. Šlo vidět na Kubovi, že se něco stalo.

Š: Kubo, podívej, mě můžeš říct všechno. Co se děje ?

K: Rozešli jsme se.

Řekl vpohodě.

Š: Panebože. To mě mrzí...
Proč mám trochu radost !

K: Vpohodě, nemusí.

Š: Proč se poslední dobou chováš tam divně?

Pohled Kuby:

Chci mu říct tolik věcí. Že ho miluji. Miluji jeho úsměv. Líbí se mi. Bojím se..... ale nemůžu. Mě nemiluje. Nebo jo?

K: Nechovám.

Š: Ale chováš.

K: M-milu..

Už jsem nechtěl dál mluvit. Naštěstí on to nepochopil co jsem se snažil říct.

Pohled Štěpána:

M-milu co ? Nad tímhle jsem si lámal hlavu celý zbytek dne.
Milu...Milu milu... hm... Miluju! Ahaaaaaa on někoho miluje. Tak to chápu. Ale koho miluje ?

Š: Koho miluješ?
Znervózněl...

K: Co? Proč si myslíš že někoho miluji?

Š: Podívej Kubo, jsi můj kamarád a já tvá tajemství vždy udržím v tajnosti. Jestli mi to nechceš říct, tak to neříkej.
Bohužel jen kamarad....

K: No.. já nevím. Ono je to složitější..

Usmál jsem se a utřel mu slzu, která mu tekla z oka.

Přijeli jsme k parkovišti, vysedli a šli zpět do hotelu. Awwwww... Kuba je tak hezký. Pochybuji celkem že miluje mě, lehl jsem si vedle Kuby do postele. Pomalu jsem se škrabal na ruce. Měl jsem chuť dát pusu Kubovi, počítal jsem potichu do 10, až jsem dopočítal dal jsem mu pusu na tvář a rychle se otočil. Dál už bylo ticho.

Pohled Kuby:

..Ráno...
Probudim se s migrénou. Co se vlastně stalo? Uhm, jedno. Zamířil jsem do koupelny a čistit si zuby. Zapálil jsem si svíčku jen tak pro lepší náladu. Uslyšel jsem televizi, nejspíš si ji pustil Kuba. Dnes mu to řeknu. Ano, dnes....