Co se stalo v L.A.? | Houstrix

8 | Plán..

Pohled Štěpána:

Probudil jsem se na zemi někde na kopci u moře pod Jabloní, vycházelo slunce bylo to nádherné, všiml jsem si listů růží které dělali takovou cestičku, vstal jsem ze země a šel podle růží. Ty mě dovedli k majáků u které byla deka s košíčkem a vínem. Seděl tam Kuba a díval se na mě, usmíval se. Šel jsem k němu.
Byl to jen sen... probudil jsem se hned co jsem uslyšel..

M: Kubo vstá-vej..

Kuba se probudil a lekl se protože jsem vedle něho ležel já.

M: Vy-vy jste spolu spali?

K: N-e

Musel jsem to nějak zachránit.

Š: Ne nespali, v noci jsem šel na záchod a asi jsem si spletl pokoj, všechny vypadají stejně.

M: Ahaaaaaaa, no... tak pojďte, chci vám něco ukázat.

Šel jsem tedy do svého pokoje se převlect, až jsem se převlekl tak u postele už stal Martin. S nim jsme šli do auta které nás zavezlo do přístavu. Kde byla obrovská yachta. Já jsem nemohl popadnout dech, protože byl vždy můj sen jít na yachtu. Ta yachta samozřejmě patřila Martinovi, byla bílá s černými skly a s vířivkou. Taky nás zde provedl a ukázal kajuty. Potom řekl ze půjde do své kajuty a že mu je jaksi špatně. Já jsem se šel podívat na horu. Byl tu hezky výhled, opřel jsem se o zábradlí a užíval si to.

K: Taky se ti tu líbí?

Lekl jsem se ho protože o sobě ani nedal vědět.

Š: Panebože, já se tě lekl, proč si tak tichý?

K: Já nejsem tichý.

Š: Hale Kubo, jsme na dovolené a ty si ji neuziváš, co ti je?

Pohled Kuby (konečně):
Jak jako neužívám? Já si to užívám ale... je to složité prostě.

K: Užívám, je tu nádherně.

Š: Ale něco se děje.

K: Ne, neděje.

Š: Poslední dobou si tichý a to nikdy nejsi.

K: Dobře tichý už nebudu a nic se neděje.

Š: Ale děje.

K: Potom ti to řeknu.

Už se těším až mu to řeknu, ano já vím řekl jsem asi před 1 dnem ze mu to řeknu, ale proste ještě nejsem připravený, nebo jo? Řeknu mu to dnes večer, bude to těžké ale řeknu mu to.
Den plinul a plinul tak rychle. Blížil se večer a tak jsem začal připravovat můj plán.

Pohled Štěpána:

Půjdu se podívat na Martina, zaklepal jsem na jeho dveře, nic, znovu, nic. Otevřel jsem je a viděl jsem tam Martina jak zvrací na svém záchodě.

Š: Je vše v pořádku?

M: J-o, já jen.. něco špatného jsem snědl.

Š: Dobře nebudu rušit.

Odešel jsem z pokoje a šel se podívat na bar, v baru stál jakýsi muž zhruba v mém věku, který vypadal podobně jako Kuba. ,,Dobrý den, jednu whiskey prosím" ,,Ano pane" podal mi sklenici já ji vypil a sklenici mu vrátil.

K: Štěpáneeeeeeee.

Šibalsky řekl Kuba.

Š: Ano Kubánku?

K: Mám pro tebe překvapeni a tak mi neříkej víš že to nesnáším.

Š: Jaké překvapeni?

K: Brzy se dozvíš.
To jeho brzy začínám nesnášet.

Tady je další část! Kdo se nemůže dočkat překvapeni? 😏 Pokud budete hodní tak novou část vydám už dnes. 😏😏😏