Red Eyed °stray kids, twice and oc au°

일곱🖤

°Lea

"Leo, vstávej, musíme jet" někdo mnou zatřásl. Otočila jsem se na druhou stranu a schovala si hlavu pod peřinu. "Jsi hrozný spáč.. Dospíš to cestou. Teď už pojď.." zasmál se ten hlas, který jsem si po pár sekundách spojila s Jisungem. Vůbec se mi nechtělo, ale nakonec jsem rezignovala a šla dolů udělat si něco k jídlu.

Při tom jsem se potkala s Miou a vedla s ní nezáživnou konverzaci, dokud jsem nedojedla a nevydala se nahoru obléct. Po ne moc dlouhé době jsme už nasedali. Kluci se hádali, kdo bude řídit, nakonec ale vyhrál Woojin.

Konečně jsme vyjeli, v klidu jsme ale jeli jen chvíli. Minho nám zrovna něco vyprávěl, když zčistajasna začalo pršet tolik, že jsme z předního okna neviděli nic než šedou změť mraků a vody, a Woojin řídil poslepu.

"Držte se!!"

K dešti se přidala vichřice a házela s námi na všechny strany. Pochytali jsme se všeho možného, co bylo aspoň trochu stabilní. Občas oblohu prořízl červený blesk. 'Tak tohle Jeong myslela tím, že počasí blázní..' pomyslela jsem si.

Aby toho nebylo málo, ještě nám to otevřelo dveře. Netuším, jak se to stalo, ale teď jsem nad tím nemohla moc přemýšlet.

"Jdu to zavřít" řekla Mia, která byla nejblíž, chytila se něčeho vedle, vyklonila se a zkoušela najít kliku. Minho ji ještě chytil za ruku, kdyby něco. V tom větru jí všude létaly vlasy a oslepovaly ji..

"Mám to!" vykřikla po chvíli nadšeně a vyklonila se trochu víc. To ale neměla dělat..

Vítr najednou změnil směr a už jsem jen viděla, jak Mie podklouzla noha a Minho se natáhl, aby ji chytil. Vítr byl ale silnější než on. S Jisungem jsme Minha ještě udrželi, moji sestru už ale ne.

"Ne!! Mio!!" vykřikla jsem a bezhlavě se rozběhla ke dveřím. Jisung mě zezadu chytil. "Opovaž se. Stejně jí to nepomůže." Chtěla jsem protestovat, ale nějak jsem na to neměla sílu.

"Jine.. Otoč to. Prosím" řekla jsem, teď už unaveně. "Rád bych, nejde to ale. Promiň" otočil se na mě s omluvným výrazem. Začala jsem hrozně brečet. "Promiň, Leo" omlouval se teď už i Minho.

"To je dobrý.. nemůžete za.. za to" řekla jsem, jen tak tak jsem popadala dech. "Určitě umře" zamumlala jsem a obejmula Jisunga, byl totiž nejblíž. Objetí mi oplatil.

"Neumře.. Je silná. Vrátíme se pro ni, hned jak to půjde.." řekl mi tlumeným hlasem. Jen jsem brečela dál a v hlavě mi běhaly vzpomínky na Miu..

Jak jsme spolu chodily do lesa...

Jak si ode mě tajně půjčovala věci..

Jak nenáviděla, když jí někdo řekl Rosie, protože jí to připomínalo nějakého kluka..

Jak jsem ji nenáviděla a zároveň milovala.. Prostě dvojče. Bez ní to tu nezvládnu. Kdybych ji chytila, nebo kdybych tam aspoň teď byla s ní..

Jestli tady umře, tak.. Se tomuhle světu pomstím.

°Tzuyu

Počasí bylo fakt šílené, tak se mi moc nechtělo jezdit autem, na kole už vůbec ne. To bych musela zešílet. Nasedla jsem proto do autobusu s doufáním, že ho vichřice neodfoukne. Divila jsem se, že nějaké autobusy vůbec jezdí..