Red Eyed °stray kids, twice and oc au°

열둘 💙

pravidelné updates? co to je?

jinak, připravte se na dlouhý filler

°Bambam

Už asi v 7 ráno jsem jel za Jaebeomem pro Miu. "Pořád spí?" zeptal jsem se, když jsme seděli u kávy. Přikývl. "Teď někdy by měl přijít Jin-" 

Přerušilo ho hlasité zazvonění. Protočil či a šel dolů otevřít. Já jsem zůstal sedět a v klidu si dopil kávu. "Jé ahoj Bame, kde-" "Buď ticho, spí!" zasyčel jsem na přicházejícího Jinyounga, který jako vždycky mluvil moc nahlas. Protočil na mě oči. "A kde vůbec je?" zeptal se pak, už potichu. Kývl jsem směrem ke gauči a už tam byl, pozorujíc Miu. Povzdechl jsem si. 

"Je hezká. Můžu si s ní hrát?" ozval se najednou. "Ne!" řekli jsme s Jaebeomem ve stejnou chvíli. "Ona nic neudělala. Musíme ji udržet v přijatelném stavu, budem ji pak totiž vracet," vysvětlil mu to Jaebeom. Jinyoung jen přikývl. "Neměli bychom jet? Dokud spí.." navrhl jsem. "Asi jo. Bame, pohlídej je tam, dokud nepřijedu. Musím tu ještě něco udělat.." otočil se na mě Jaebeom.

 Přikývl jsem. "A kdyby dělala problémy, tak jí klidně něco dejte. Ale nepřežeňte to, už jsem říkal že ji budeme vracet," dodal. "Jasně hyung," řekl jsem a šel opatrně zvednout Miu, aby se nevzbudila. Vlastně jsem se divil, že ještě spí. Po něaké době jsme už všichni 3 jeli přes pláň..

°Jeongin

Vzbudil jsem se na tvrdé zemi. Asi jsem musel spadnout z postele.. Rozlepil jsem oči a zkusil se zvednout, to ale nešlo. Zezadu mě někdo pevně držel. Navíc jsem ležel.. v trávě. Chvíli mi to trvalo, ale všechno jsem si postupně vybavil. Hadi, pláň... Otočil jsem se a spatřil v klidu spícího Seungmina.Musel jsem se pousmát a ještě víc se na něj nalepil. Ulevilo se mi, že ty hady přežil, fakt jsem se o něj bál. Ještě bych tm s ním usnul, kdyby opodál nezačak někdo mluvit. Chtěl jsem se tam podívat, Seungmin mi to ale znemožňoval. 

°Chaeyoung

"Dubu! Vstávej!" zatřásla jsem s tvrdě spící Dahyun. "Mhm.... Co je?" zakňourala a otočila se ke mně zády. Pousmála jsem se. "Musíš vstávat. Skoro všichni jsou na nohách. I Sana. A ty se tu takhle válíš." Prudce se posadila a vykulila na mě oči. "Sana?!" "Potichu... Ty sis nevšimla, že tu je celou dobu?" Pořád jsem se musela usmívat, když si Dahyun prohrábla vlasy.

"Vypadám v pohodě?" Přikývla jsem. Trochu jsem se bezmyšlenkovitě rozhlédla okolo.. A všimla si nějaké dívky, kterou jsem nepoznávala. Seděla opodál schoulená do klubíčka a cvakaly jí zuby. Díky tomu jsem si udědomila, jaká je vlastně zima. Nechala jsem Dahyun Dahyun, sundala si bundu a pomalu šla za ní. "Ehm... Nechceš si to vzít? Musí ti být zima..." nabídla jsem jí bundu. 

Nejistě se na mě podívala. 

"Nebude pak zima tobě?" zeptala se potichu. Zavrtěla jsem hlavou. Váhavě se tedy natáhla po bundě a oblékla si ji. "Děkuju... Počkej, známe se?" "Asi ne. Já jsem Chaeyoung," usmála jsem se. "Mina, těší mě," oplatila mi úsměv. Neušlo mi, jak krásný byl. Jak krásná byla celkově.

°Jeongyeon

Čekala jsem, až se všichni nějak vzbudí, mezitím jsme s Jihyo  a Chanem nějak zkoušeli plánovat cestu. Bylo to těžší, než by se dalo čekat, už jenom kvůli tomu že tu nebyla jediná vyšlapaná cesta. Prostě úplně stejná krajina, všude okolo nás, nekonečná jako vesmír. "Jihyo noona, co všechno tu vlastně žije?"zaslechla jsem Hyunjinův hlas. 

"Hodně věcí. Různý hmyz, plazi.. Většina zvířat tu jsou vlastně anomálie. Jednou jsme tu třeba viděli obří vážky, vážně byly větší než my. Museli jsme hned běžet domů.. Pamatuješ, Channie?" Jmenovaný jen přikývl. "Známe se odmala a chodili jsme si sem hrát. Nebo teda ne až sem, nesměli jsme se ztratit z dohledu rodičů," dodal Chan. 

"To jste nám nikdy neřekli," řekla Nayeon s překvapeným výrazem, která se tu vzala nevím kde. Když jsem se pak rozhlédla, zjistila jsem že tu okolo nás sedí už všichni. 

"Jednou jsem tu taky byla," začala vyprávět i Mina, "vytáhli mě sem kamarádi ze školy, když nám bylo asi 15. Chtěli dojít co nejdál.. V noci to tu bylo docela děsivý. Žádný zvířata jsme naštěstí nepotkali, ale slyšela jsem divný věci.." 

"Co třeba?" zeptala jsem se. 

"Hrozný ječení, který pak najednou ztichlo. Jako v hororu. Nebo hučení, což klidně mohly být ty vážky. A dost foukal vítr." 

"A nevadí ti být tu zase? Budeme to přeci muset celé přejít," naklonil se k ní Woojin. "Ne, zvládnu to. Už jsem se přes to přenesla, i když jsem se v tu dobu fakt bála," řekla rozhodně a usmála se. "Jsi skvělá, děkuju," oplatila jí úsměv Lea. "Všechno jinak jasný? Nechcete se někdo ještě vrátit?" zeptal se všech Chan. 

Ticho.

"Dobře. Rozhodli jsme se teda že půjdeme nejdřív tudy..." Chan s Jihyo začali ostatním ukazovat cestu na mapě, kterou jsme vymysleli. Moc jsem nevnímala, stejně to znám. Přemýšlela jsem, jak tohle dopadne.

Bylo nás hrozně moc a neměli jsme ani kousek jídla, ani jednu lahev s vodou. "A co budeme vůbec jíst? Nevrátíme se pro něco?" zeptala jsem se. "Já tu něco mám,  ale to vydrží maximálně tak den, možná dva," ukázala Lea na svůj batoh. Trochu se mi ulevilo, že aspoň něco. "Nejsme moc daleko od jezera. Jsou v něm ryby, tak si můžeme zkusit něco chytit," přidala se Jihyo. 

Oddechla jsem si úplně. Pak jsme se všichni trochu najedlo a vyrazili. 

°Mia

Vzbudila jsem se dezorientovaná. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem že jsem v autě. Zvláštní. "J-Jaebeome?" dostala jsem ze sebe. "Bame, princezna vstává," ozval se nějaký hlas zepředu. Zmateně jsem pohlédla do očí muži, kterého jsem v životě neviděla. Zrychlil se mi tep. Unesli mě snad? 

"Jae tu není, ale uvidíte se," pousmál se na mě. "Jinak, jsem Jinyoung." 

"Mia." 

"A tohle je Bambam," lehce strčil do řidiče, který nespustil oči ze silnice. "Kam vůbec jedeme?" zeptala jsem se. "Uvidíš. Nemáš žízeň?" Přikývla jsem a Jinyoung mi podal lahev. Vypila jsem jí 1/4 najednou. 

Nevšimla jsem si na ní ničeho zvláštního, ale najednou se mi začala motat hlava a pomalu jsem zase upadla do tvrdého spánku. 

Musela jsem spát několik hodin, ale zdálo se to jako pár sekund. Auto zastavilo a Jinyoung mi otvíral dveře. Vylezla jsem, pořád nějak mimo. Motala se mi hlava a měla jsem zamlženou mysl. Před námi stál dřevěný dům a všude kolem nebylo nic. Jen stejná nekonečná pláň.

Kvůli mému stavu jsem si ale neuvědomila kde jsem. "K-kde to jsme..?" 

"Tohle je Domeček."