ENERGIE

Začátek cesty

Když už byli na cestě přes hodinu a zatím se nic nestalo, Katie se rozhodla prolomit ledy a zeptala se: "Takže...Thomasi a Dennise, řekněte nám něco o sobě, jak dlouho tu jste, jak vás David našel a prostě všechno, co je nějakým způsobem užitečné..."
Thomas opatrně pokývl na Dennise ať začne. "Já jsem tady teprve 2 měsíce a probudila jsem se uprostřed domu ve kterém hořelo, všude byl oheň, ale mně se vůbec nic nestalo, byla jsem naprosto v pořádku, hasiči mě vzali do nemocnice, kde mě vyzvedl David hned další den a vše mi vysvětlil, bydlela jsem u něj spolu s dalšíma míšencema dokud nenastal čas mé zkoušky," odpověděla mile Dennise a pokývla na Thomase.
"Já...já jsem se objevil u popelnic v nějaké pochybné, špinavé čtvrti, ukradl jsem si nějaké oblečení a žebral jsem jídlo něco přes rok, nedávno mě našel David, když mě zatýkali policisté za další krádež...a poslal mě rovnou tady."
Vychrlil ze sebe rychle Thomas potichu a na nikoho se přitom nepodíval.
"Dobře...hádám, že budete chtít i vědět něco o nás, takže já jsem se nedávno objevila u místního mostu, kde mě našla jedna paní u které jsem doteď bydlela i s jejím manželem, pak mě našel David a musela jsem je opustit a vydat se na cestu s váma",řekla Katie lhostejně, ale při tom co to říkala ji bodlo u srdce.
"Jo já jsem objevil někde v kanálech, po několika dnech jsem vylezl ven a našli mě poldové a dali mě do děcáku, pak jsem potkal tady slečnu",řekl Jason a pokývl hlavou na Katie, která si povzdychla a opět protočila očima.
"Každopádně, brzy po te co jsme se seznámili za mnou přišel David a řekl mi, že nastal čas i na moje zkoušky," řekl Jason ledabyle.
"Tak jsem ráda, že jsme se tak hezky seznámili, prohloubili naše vztahy atak, ale nemáte někdo něco užitečného? Třeba jak ty zkoušky budou probíhat nebo tak něco?" Zeptala se Katie s tónem, který neprozrazoval žádné emoce. "David mi řekl, že našim úkolem je projít les, po cestě nás budou čekat zkoušky naši vůle...aby Amarové otestovali, jestli jsme spíš dobří nebo špatní a na konci cesty se dozvíme finálni rozhodnutí, pro každého z nás ty zkoušky budou odlišné a prý ani nenbudeme schopni rozeznat, co je zkouška a co ne", řekla Dennise svým zvonivým hláskem.
"No tak to je opravdu skvělé, vypadá to, že nás čeká spousta zábavy!" řekl Jason sarkasticky. "No už jdeme hodinu bůhvíkam a nic se nestalo, nebaví mě chodit jenom tak beze smyslu, "řekla Katie podrážděně. "Nejdeme beze smyslu, každým krokem jsme blíž k cíli a měli bychom si užít každou sekundu, kdy se nic neděje," řekla Dennise pozitivně, možná to vyznělo až trošku naivně.
"Tady princezna má pravdu, nebuď tak negativní protivko." Řekl Jason Katie a usmál se na Dennise takovým zvláštním způsobem, kdyby Katie Jasone neznala, řekla by, že to byl pokus o flirt.
Katie dělala, že je neslyší a pokračovala v chůzi.

Byli na cestě už pět hodin a celou dobu musela Katie poslouchat Jasona a Dennise, jak probírájí teorie o tom, co se mohlo stát Davidovi, že přišel o nohu. Občas žasla nad tím, co dokázali vymyslet. Dennise pořád Jasona napomínala ať není tak zlý a u toho se koketně usmívala, Thomas neřekl ani slovo, pouze chodil 3 metry za nimi se sklopenou hlavou a Katie neměla náladu na to se bavit s kýmkoliv z nich.
"Ne ale teď vážně...myslím, že to byla pomsta od Mortenů..." začal Jason, ale Katie ho přerušila: "Pšst", zašeptala Katie a zastavila se. "Co se děje?" zeptal se Jason. "Něco jsem zaslechla..."
Po chvilce ticha se z nedalékoho křoví začalo ozývat šustění.
Katie tušila, že to není dobré znamení, měla z toho špatný pocit. "Katie můžeš mi říct, co ti zase je?" Zeptal se otráveně Jason.
"Jasone...Katie má pravdu, vážně tam něco je", zašeptala Dennise.
"Nepotřebuju aby jses mě zastávala..." zašeptala Katie otráveně. Dennise se zatvářila dotčeně, ale nic neřekla.
"Nemusíš být na ní hnusná," Jason napomenul Katie.
Katie se už nadechla pro odpověď, když v tom Thomas zakoktal: "Lidi...me-me-me medvěd", řekl a rozstřesenou rukou ukázal prstem na křoví ze kterého vykukovala hlava medvěda. Vydával ze sebe podivné mrčivé zvuky a pomalu se začal svýma obrovskýma tlapama šmátrat ven z křoví. Pro Katie se zpomalil čas, cítila jak se v ní zvedá vlna adrenalinu a jak se jí zrychluje tep, úplně stuhla, nemohla se ani pohnout, nemohla mluvit, bála se nejvíc za celou dobu své  své existence. Chtěla tu situaci vyřešit, ale nevěděla jak...měla v hlavě prázdno, vnímala pouze paniku.
V pozadí mysli slyšela, jak Dennise tichým, klidným, hlubokým hlasem říká: "Hlavně zůstaňte v klidu, nehýbejte se a nedívejte se mu do očí, za chvíli odejde."
Medvěd se už prodral ven z křoví a pomalými kroky se blížil směrem ke skupině, vydával sice zvláštní zvuky, ale vypadal docela klidně. Nejdřív prošel kolem Katie, která byla pořád paralyzovaná strachem, byla v naprostém šoku.
Potom si očichal Jasona s Dennise, chvíli se u nich zastavil a podíval se zvláštním pohledem na Dennise, která se zdála být naprosto klidná.
Jasone byl uchvaceny tim, jak Dennise zvládá situaci, on sám byl strachy bez sebe, ale snažil si udržet kamenou tvář.
Poté se medvěd vydal k Thomasovi, který se třásl a zrychleně vydechoval.
Dennise viděla, jak je nervózní...opět mu klidným hlubokým hlasem řekla, ať se uklidní. Ale zdálo se, že Thomas ji stejně nevnímá, Dennise doufala, že neudělá žádnou blbost.
Medvěd si ho chvíli prohlížel a pak se dal na ústup, pomalými kroky začal couvat a pořád si přitom prohlížel skupinku míšenců.
Všichni si už začali oddechovat, že medvěd odchází, když v tom se zvíře začalo stavět na zadní nohy a vypadalo tak ještě mohutněji a hrozivěji, než předtím. "Hlavně zůstaňte v klidu, medvědi se staví na zadní jenom, aby lépe viděli, nesmíme dělat žádné prudké pohyby", řekla Dennise.
Katie se stejně strachy nemohla pohnout, takze dodržet to pro ni nebyl až takový problém. Jason taky nevypadal, že by se vrhal do boje.
Zato Thomas úplně panikařil, šlo na něm vidět, že je stavu, kdy není schopný zůstat v klidu.
Když se medvěd pomalým krokem přiblížil jen o kousíček blíž k němu a než Dennise stihla říct Thomasovi, ať zůstane v klidu...Thomas se už vydal na útěk, což medvěda pobouřilo a začal se přibližovat ke Katie, která se pořád nevzpamatovala ze svého tranzu, chtěla se pohnout, chtěla utéct, ale její tělo ji to nedovolilo, prostě stála na místě úplně paralyzovaná s hrůzou v očích. Začala se smiřovat s tím, že tady její cesta končí, rychleji než čekala, nevěděla jak to chodí s umíráním míšenců, ale nějak tušila, že to brzy pozná. Katie pouze zavřela oči a čekala na svůj osud, když v tom slyšela Jasone jak křičí na medvěda "Heej, tady jsem!" křičel a mával rukama Jason, medvěd se podíval jeho směrem, ale poté se zase otočil ke Katie, která znovu zavřela oči.
Po tom, co uslyšela výkřik je opět otevřela, spatřila Jasona ležícího na zemi s ránou na paži. Jason se postavil před ní, aby ji zachránil před medvědem, nemohla tomu uvěřit.
"Jasone!" Zavolala Katie se slzami v očích a chtěla jít za ním.
"Nechoď tady!" Zakřičel na ni Jason.
Svíral se na zemi v bolesti a držel si ránu ze které mu teklo obrovské množství krve. Vypadalo to, že medvěd s ním ještě neskončil, Katie zachvátila vlna strachu, ale byl to úplně jiný druh strachu, než ten který cítila před chvílí.
Předtím to byla čistá hrůza z mohutného zvířete, který ji ohrožuje.
Teď to byl strach o Jasona, což byl o dost horší pocit, protože věděla, že není vůbec nic, co by mohla udělat.
Byl to pocit naprostého zoufaství, nechtěla se dívat na to, jak medvěd ubližuje Jasonovi, nechtěla aby po tom co s ním skončí se vrhl na ní a na Dennise, nechtěla aby se někomu z nich něco stalo. Jenže nemohla s tou situací udělat nic, kromě toho, že to tak nechtěla a to ji neskutečně frustrovalo.
"Utečte!" Zakřičel Jason.
Katie věděla, že by bylo logické kdyby utekla, Jason před ní skočil, dal ji šanci na přežiti, jeho smrt by nebyla zbytečná. Ale Katie prostě nemohla utéct, její morálka ji nedovolila utect, ikdyž absolutně netušila, co má dělat.
Katie se podívala na Dennise, která se na prvni pohled zdála překvapivě klidná, ale v očích se ji leskl strach, byl to stejný druh obav jako měla Katie, starost o Jasona, Dennise taky nevypadala, že by se chystala někam utíkat. Takže tohle je ono, všichni umřeme při první zkoušce, kvůli jednoho zbavělce který utekl, přemýšlela Katie, cítila se naprosto bezradně. "Hej, hej tady!" Zakřičela a začala máchat rukama, netušila co dělá, měla v hlavě jedinou myšlenku, nesmi dopustit, aby Jason umřel kvůli ní.
"Ty jses úplně pomátla?!" Zavolal na ní Jason a sykl bolestí.
Medvěd se opět blížil přímo k ní a vydával přitom hrozivé zvuky.
Katie se už připravovala na útok, když v tom se medvěd zastavil a postavil se zpátky na všechny čtyři nohy.
Katie spatřila Dennise, která se ho jemně dotýkala a už neměla v očích žádné obavy. Katie byla v naprostém šoku, sledovala Dennise jak ho jemnými pohyby hladí po srsti jakoby to bylo nějaké štěně, potom mu začala něco šeptat, medvěd ze sebe vydal mručivý zvuk a vydal se zpátky do lesa.
Katie svůj počáteční šok překonala a rozhodla se k němu vrátit až potom.
Rychle běžela za Jasonem, který si držel ránu na rameni. "Panebože, Jasone jsi v pořádku?" Zeptala se Katie se slzami v očích a objala ho. Jason ji překvapeně objal zpátky. "Je to v pohodě, je to jen škrábnutí a jsem přece nějaká hromada energie, tohle mě určitě nezabije, vlastně už to ani moc nebolí",uklidňoval Katie Jason.
Katie se po chvíli vzpamatovala a opět zaujala svůj chladný postoj a odtáhla se od Jasona.
"Mám v batahu obvaz, zavážu ti to," řekla Katie věcně.
"Na moment se mi zdálo, že se o mě bojíš," řekl Jason a šibalsky se usmál.
"Tak to se ti jenom zdálo," řekla Katie a ušklíbla se, ale oběma bylo jasné, ze to nemyslí vážně.
"Neříkej mi, že ti na mě snad záleží," podivil se Jason a udělal dramatickou pauzu. Katie pouze protočila očima.
Když Katie Jasonovi obvazala ránu, vzpomněla si na Dennise, která tam celou dobu stála, neřekla ani slovo a jenom je tiše pozorovala.
"Dennise co to mělo znamenat?" Zeptala se Katie opatrně, nechtěla znít nevděčně, koneckonců ji přece Dennise zachránila.
"Sama nevím, prostě mi přišlo, že citim jeho emoce, měl strach...chtěl celou dobu utéct, ale bál se útoku, když Thomas utekl, pochopil to jako výzvu k boji, bál se nás víc než my jeho, kdyby chtěl mohl nás všechny zabít do 5 minut, ale bál se nás, to že zranil Jasona byla jenom obrana a já to z něho cítila...a taky jsem citila, že mě se z nějákého neznámého důvodu nebojí.
A tak jsem překonala svůj strach a šla jsem za ním, pohladila ho a řekla mu, že mu nikdo neublíží, že je všechno v pořádku a může odejít.
Jason se teď na Dennise díval jako na svatý obrázek, ta dívka ho zcela okouzlila a už to nebyl schopný skrývat.
"Děkujeme ti Dennise, nevím jak, ale zachránila jsi nám život", řekl Jason úžasle. Katie se cítila provinile, kvůli tomu, že nic neudělala a taky utrpělo její ego tím, že je nezachránila ona a pouze tam stála zmražená strachem, cítila pachuť studu a zlosti ve svém nitru.
"Myslíš, že je to nějaká nadpřirozena schopnost?" Zeptala se Katie trochu podrážděně.
"Podle toho, co mi David řekl se někdy stává, že míšenci mají zvláštní schopnosti, záleží na tom z jaké energie vznikli...ale většinou to není nic velkého", odpověděla Dennise mile a ignorovala Katiin podrážděný tón.
"A nemusíš se citit provinile, je v pořádku, že jses bála, ale i přes to jsi zůstala, je to obdivuhodné." Řekla Dennise mile.
"Takže asi cítíš emoce, to je opravdu skvělé," řekla Katie a protočila očima.
"Projevilo se to až teď nebo to tak máš už dýl?" Ptala se Katie.
"Vždycky jsem byla empatická, ale teď vyloženě citim emoce vás, zvířat okolo nás, je to opravdu zvláštní." Řekla Dennise zasněně.
"Katie, nevěděl jsem, že máš nějaké emoce." Řekl Jason a ušklíbl se.
"Haha, vtipné Jasone...a ty...drž se dál od mojich emocí." Řekla naštvaně Katie a ukázala na Dennise.
"Zachranila nám život, měla bys ji děkovat a ne ji nadávat." Okřikl ji Jason.
Katie opět protočila očima a řekla: "Měli bychom jít hledat toho idiota, který nás do toho maléru dostal." Řekla Katie a ignorovala Jasonovu poznámku.
"Proč bychom to měli dělat?" Zeptal se Jason nechápavě.
"Protože je to správná věc." Řekla Dennise svým zvonivým hláskem.
Po tom co to Dennise vyslovila, Jason už neměl žádné protesty a všechni tři se vydali hledat jejich společníka.