ENERGIE

Odhodlání

Scarlett se ještě nevrátila z práce a John stále podřimoval v ložnici, když Katie odcházela z domu na setkání s Jasonem.

Venku bylo teplo a slunečno, paprsky světla jí svítily do očí, ale nijak jí to nevadilo.

Prohrábla si své krátké  rozcuchané vlasy a užívala si krásného počasí. Pro jednou, alespoň na okamžik se snažila nepřemýšlet. Přes veškerou svojí snahu se jí obavy z toho, jestli někdy vůbec zjistí, co je zač, vetřely do mysli.
Neustále na to musela myslet, když procházela kolem domů, nemohla se podívat do prosklených oken ve kterých by se jí odrážely její fialové oči, chtěla být prostě normální.

Když došla na náměstí, sedla si na stejnou lavičku jako, když se s Jasonem setkala poprvé.
Nevěděla proč to udělala, bylo to pro ní jistým způsobem symbolické.
Psychicky se připravovala na dlouhé čekání, ani si nebyla jistá jestli Jason vůbec dorazí, ale obávala se zbytečně, protože ho právě zahlédla, jak vychází z té podivně vypadající večerky a v ruce opět drží cigarety.
"Věděl jsem, že příjdeš!" Zavolal na ní a rychlým krokem směřoval směrem k ní.
Katie protočila oči a řekla: "Abychom si to ujasnili, já tady nejsem kvůli tobě, ale kvůli tvým odpovědím, jasné?"
"Ale na ty mý odpovědi potřebuješ mě. Takže si tu kvůli mě zlato."
Řekl povýšeným a zároveň pobaveným tónem.
"Buď potichu a nech se mě ptát ...a neříkej mi zlato." Zabručela Katie znechuceně.
Jason se posadil vedle ní a Katie si automaticky poposedla o kousek vedle. Jason se na kratičký okamžik zatvářil dotčeně.
"No tak co? Budem tu jenom tak sedět nebo se mě už konečně na něco zeptáš?" Zeptal se Jason otráveně.
Katie jeho náladovost ignorovala a položila mu otázku.
"Kde ses teda, však víš, objevil?"
Zeptala se Katie s prostou zvědavostí v hlase a na chvíli zapomněla, že ho nemá ráda.
Jason se zatvářil zamyšleně.
"Bylo to někde v podzemí, v nějaký špinavý, zasraný díře.
Trvalo mi tři dny než sem se odtamaď dostal."
Katie nevěděla jak na to reagovat, muselo být hrozné se probrat a nic si nepamatovat uprostřed ničeho, být tři dny bez jídla a pití, sám, bez pomoci.
Najednou měla větší pochopení pro Jasonovo chování.
Opět si uvědomila jaké měla štěstí, že ji našla Scarlett.
"To mě mrzí." Řekla Katie a snažila se do těch slov dát trochu soucitu.
Jason pouze přikývl a odvrátil pohled. Katie měla pocit, že jí něco tají, ale bylo poznat, že je pro něj těžké o tom mluvit, a tak se rozhodla, že to nechá být.
"Musíme zjistit co jsme zač." Řekla Katie prostě po minutě ticha.
"A jak to chceš udělat?" Uchechtl se Jason.
"To zatím nevím. Musíš mi říct jestli si něco nepamatuješ, nebo jestli nemáš aspoň nějáký pocit nebo cokoliv. To bude začátek."
Odpověděla Katie sebevědomě.
"Mám pocit jakobych předtím neexistoval, sem si tim skoro jistej,  chapu ze je to asi fyzicky nemozny, ale vim ze je to pravda."
Řekl Jason zamyšleně a pro jednou nepoužil svůj typický povýšený tón.
"Přesně ten samý pocit mám já.
Co to znamená? Co bychom tak asi mohli být?" Zeptala se Katie.
"Myslíš, že jsme nějáké příšery nebo tak?" Řekl Jason a zasmál se.
"Jenom tak zničeho nic jsme se probrali na nějákém místě, nepamatujem si nic, nevíme ani jak sme staří, víme jak funguje svět a přitom máme pocit jakobychom předtím neexistovali a máme fialové oči. Myslím, že asi nebudem obyčejní lidé." Řekla Katie a protočila oči.
"Díky za shrnutí informací, ale pořád vůbec nic nevíme. Nevíme co to znamená, třeba to ani vědět nemáme." Odvětil Jason se sklopenou hlavou.
"Jak to myslíš? Ty snad nechceš vědět co jsi zač?" Zeptala se překvapeně Katie.
"Chci, ale není to mojí prioritou."
Odpověděl Jason.
"Já potřebuju vědět, co jsem, musím to vědět. Je to aktuálně mojí největší prioritou." Řekla Katie vážně.
"Předtím si říkal, že se kolem tebe dějou divný věci, jak si to myslel?"
Pokračovala Katie.
Jason se zatvářil nepříjemně, nechtělo se mu o tom mluvit.
"Lidi se chovají divně, z neznámých důvodů sou na mě protivní, nechci si hrát na chudáčka, můžou mi políbit prdel, ale říkám ti jak to je.
Párkrát jsem si našel kámoše, ale stávaly se jim divný věci.
Jednou jsme byli venku a on zničeho nic vylezl na strom, ikdyž říkal, že se bojí výšek.
Tvrdil, že mu něco říkalo, ať to udělá. Museli ho pak odtamtuď dostat hasiči.
Nebo jsem byl s jednou holkou venku, všechno bylo dobrý, ale ona se zničeho nic začala chovat divně, šla kolem nějáká holčička a ona po ní začala řvát, jenom tak.
Řek sem jí ať se zklidní, ale dala mi facku. O den pozdějc mi řekla to samý, co ten kámoš.
Něco jí říkalo, že to má udělat."
Dovyprávěl Jason a pořád se díval do země.
Katie cítila nepříjemné mrazení po zádech.
"A nemohla to být jenom náhoda?" Zeptala se s nadějí v hlase.
"To byli jenom lehčí příklady, takový věci se mi dějou furt, v poslední době je to horší a horší."
Odpověděl Jason zamyšleně.
"Tak v tom případě nechápu, proč nechceš zjistit, co jsi zač."
Řekla Katie zmateně.
"Protože se bojím, že zjistím, že to těm lidem dělám já, že jsem nějáká příšera, která podvědomě ovlivňuje lidské chování."
Řekl Jason naštvaně.
Katie už najednou nepřišel, tak hrozný, měla pro něj o hodně větší pochopení, nemá to lehké.
Ale co když má pravdu? Čeká ji to samé co Jasona?
"Třeba jsme příšery a máš pravdu, ale třeba se to dá ovládat, třeba budem moct žít normálně, ale to nezjistíme dokud nevíme, co jsme zač." Zašeptala Katie přesvědčivě.
"Máš pravdu. Musíme to zjistit." Řekl Jason a podal Katie ruku.
"Platí." Odpověděla Katie a potřásla si s ním rukou a v srdci ji zahřál hřejivý pocit toho, že na to není sama.