ENERGIE

Smiřování

Katie čekala, že potom co zjistí, co je zač pocítí jistou úlevu, naplnění, že se bude cítit líp, že bude mít pocit, že do něčeho zapadá.
Ale nic takového nenastalo, Katie byla naprosto psychicky vyčerpaná.
Bylo toho moc, jediné, co teď chtěla, bylo být prostě někdo jiný, kdokoliv.
  Nedokázala si představit cokoliv pozitivního nebo vtipného, vlastně si ani nedokázala představit, že se někdy usměje.
Měla pouze dvě možnosti, buď sebe samu odevzdat temnotě a pak navěky způsobovat lidem bolest a utrpení, nebo se podrobit psychicky náročným a bolestivým zkouškám, nevědět co je realita a co je fikce a až potom všem zjistit, jestli v ní je více dobra nebo zla a podle toho být zařazena do dimenze Amarů.
  A úplně nejhorší byl fakt, že bude muset opustit Scarlett a Johna, kvůli zkouškám a jejich bezpečí.
Dozvěděla se, že Míšenci víc než přitahujou Mortemy.
Mortemové chtějí Míšence na svou stranu a udělají pro to cokoliv, proto se snaží Míšencům všelijak znepříjemnit život, aby bylo lehčí je zlomit.
  Katie nemůže dovolit, aby se Scarlett nebo Johnovi kvůli ní něco stalo, proto musí, co nejdřív odejít. Nevěděla jestli jim má vše říct nebo prostě jít, aby to pro ní nebylo tak bolestivé, ale nechtěla být sobec, zasloužili si znát pravdu potom všem, co pro ní udělali.
Ale ze všeho nejdřív si potřebuje promluvit s Jasonem, už teď věděla, že bude celý nadšený, že může odejít a ona ho za to bude nesnášet.
Všechno bylo složité, spoustu věcí ještě nechápala, nevěděla ani kam by měla odejít, nebo jak budou zkoušky probíhat, nevěděla skoro nic. David jí řekl, že zbívající informace jí dovysvětlí při příštím setkání.

* Katie byla nervózní, naštvaná a podrážděná celý den.
Seděla už 20 minut na lavičce a čekala na Jasona, který měl jako vždy zpoždění.
Když ho spatřila, jak jde rychlým krokem směrem k ní ihned na něj vyjela.
"Mohl bys mi doprdele říct, co ti tak trvá?", zařvala Katie.
Jason se jen pobaveně ušklíbl.
"To je snad poprvý co tě slyším říct sprosté slovo, co tě tak vytočilo, máš krámy nebo co?"
"Moc dobře víš, že jsem je nikdy neměla, takže tohle si nech prosím tě, až ti řeknu, co jsem se dozvěděla, pochopíš." Odpověděla Katie podrážděně.
"Tak to vysyp." Řekl Jason trochu vážněji.
Když mu Katie dovyprávěla vše, co se dozvěděla tvářil se jako by se mu najednou všechno poskládalo dohromady. V jeho tváři zaznamenala ohromení a úžas, zdálo se jí jako by tím byl nadšený.
Neviděla na něm ani náznak těch emocí, které prožívala ona, strach, úzkost a bolest.
"Najednou mi to všechno dává smysl, proto se děly všechny ty divný věci, mohli za to za to Mortemové! Takže já jsem nějaká energie, jo? To je hustý, nic co bych čekal, ale je to něco." Řekl Jason v úžasu.
"Tak tohle nemyslíš vážně. To tě to ani trochu neznepokojuje? Nevidíš, jak to vážné?" Ptala se Katie nechápavě.
"Moc to prožíváš holka, to se vsákne." Řekl Jason pohodovým tónem.
"Ty jsi neuvěřitelný." Řekla Katie pohrdavě.
"Tak co mám dělat? Jsem rád, že to vím, prostě odsud vypadnem, uděláme nějaký ty úkoly a pak si navždy budem žít někde v nějáký dimenzi." Řekl naprosto klidný Jason.
"Ty si vážně myslíš, že to bude tak snadné?" Zeptala se Katie nevěřícně.
"Hele já nevím jaký to bude, ale nechci se tím teď zbytečně stresovat, máme ještě chvíli času, tak proč si to neužít." Pokračoval Jason ve svojí podivné pozitivitě.
"Já nechápu, jak můžeš být tak v klidu, tohle je životní odhalení a ty reaguješ, jakobych ti řekla, že za týden píšeš test z matiky." Řekla Katie úžasle.
"Myslím, že na to bych reagoval hůř." Řekl Jason a ušklíbl se.
"Víš co? Na tohle fakt nemám, zítra se sejdem ve stejnou dobu a řeknu ti víc informací, protože budu mluvit s Davidem. A jestli budeš reagovat stejně, jako dneska, tak tě asi zabiju, jenom ať víš." Řekla Katie naprosto vážně.
"To už chceš jít?" Zeptal se Jason překvapeně. "Jo musím jít domů a říct o tom všem Scarlett a Johnovi, dlužím jim to." Řekla Katie a snažila se neznít zlomeně, rychle se otočila, aby Jason neviděl, že má v očích slzy a chtěla už odejít, když v tom ji Jason chytil za ruku a otočil jí zpátky čelem k němu.
  Podíval se jí do očí a řekl: "Pochopí to." Katie pouze přikývla, ale hodně jí ta dvě slova pomohla.
Nechápala, jak někdo, tak arogantní a náladový jí může být takovou oporou. Katie zbožňovala ty chvíle, kdy je upřímný a citlivý, proto ho začala mít ráda, nestávalo se to moc často, ale o to víc si těch chvílí cenila.
Jason jí objal a řekl: "Zvládneme to."
"Já vím." Řekla Katie již sebevědomě a odtáhla se.
"Musím už jít." Dodala tiše.
"Nemusíš být vždycky silná, někdy je dobré projevit své slabiny." Řekl Jason upřímně.
"To řiká ten pravý." Odvětila Katie a protočila oči.
"Měj se Jasone." Řekla a vydala se domů přemýšlící o tom, jak nejlépe Scarlett a Johnovi vše vysvětlit.