ENERGIE

Možnosti

Katie se probudila brzy, pořádně se nevyspala, bála se, že bude muset odejít od Scarlett, navíc se měla dnes sejít s Jasonem, doufala, že se dozví nějaké nové informace, ale na druhou stranu se na něj vůbec netětěšila, ten kluk jí iritoval a byl jí víc než nesympatický.

Chtěla znovu usnout, ale po pár převrácení se v posteli to vzdala, napadlo jí, že by si mohla dát něco k jídlu, ale pak si uvědomila, že Scarlett bude za hodinu dělat snídani, uvědomila si, že ten moment, kdy Scarlatt a Johnovi bude muset říct pravdu se neodvratitelně blíží.

Katie přemýšlela, co přesně jim řekne, jedna verze jí zněla obsurdněji než druhá, ale každá lež, kterou dokázala vymyslet měla jisté nedostatky, takže usoudila, že asi bude vážně nejlepší říct pravdu.

Rozhodla se, že se trochu zlidští, než bude snídaně, chtěla přece na Johna udělat dojem. Sundala si košili a hodila na sebe tepláky a tričko a učesala si své krátké vlasy.

O hodinu později už seděla u snídaně a lžičkou se přehrabovala ve své ovesné kaši, chuť na jídlo ji přešla z nervozity. Scarlett a John ze svého jídla taky moc nesnědli a provrtávali ji pohledem.

Katie jejich pohledu neuhýbala, byla sebevědomá a odhodlaná říct jim pravdu. "Takže Katie, myslím, že už přišel čas na to nám vše vysvětlit. Chápu, že je to pro tebe bolestivé, ale potřebujeme aby si k nám byla upřímná." Řekla laskavě Scarlett. John neřekl nic, jen pořád zíral na Katie, vypadal unaveně a naštvaně. Katie si milého a laskavého muže představoval jinak, ale neznala ho moc dobře, né-li vůbec, takže se ho ještě nerozhodla odsoudit, tak jako to udělala s Jasonem, protože to bylo podle jejího názoru úplně něco jiného.

"Víš Scarlett, poprvé sem ti lhala, ano vím jak to teď vypadá, ale vysvětlím ti to, vysvětlím "vám" to." Řekla Katie a podívala se na Scarlett a Johna. Scarlett vypadala chápavě, John se na ní zkoumavě podíval. "Pokračuj." Vybídla ji Scarlett.

Katie se zhluboka nadechla, a pak tiše řekla: "Nic si nepamatuju." "Jak to myslíš?" Zeptala se Scarlett překvapeně. John se na Katie teď díval s naprostou nedůvěrou v očích.

"Jako by před tím mostem nic nebylo, nevím kdo jsem, nevím odkud jsem přišla a Scarlett kdyby si mě nenašla, tak u toho mostu asi sedím doteď." Řekla Katie naprosto upřímně. "Já ti věřím." Zašeptala Scarlett. "Jak jinak." Řekl John sarkasticky.
"Proč nevěřit puberťačce historku o ztrátě paměti? Jak stará vlastně jsi? Nebo počkat, nech mě hádat.
To taky nevíš, že?" Řekl John naštvaně. "Nevím." Odpověděla klidně Katie.
"Zlato uklidni se." Snažila se Johna zklidnit Scarlett.
"Já se nechci uklidnit Scarlett, přivedla si do našeho domu holku, která pravděpodobně utekla z domu, a teď si vymýšlí všechno možné jen aby nemusela zpátky."
Řekl a podíval se přímo na Katie.
Katie viděla v jeho očích strach.
To proto nechce abych tady zůstala, bojí se mě.

"Nemůže tady zůstat, ještě nás obviní z únosu." Snažil se dál argumentovat John.
"A co teda budeme dělat Johne?
Vezmeme ji na policii? Co když doopravdy říká pravdu? Co když žádnou rodinu nemá? Víš co se stane? Dají ji do děcáku. A ty víš nejlíp, že to není zrovna nejpěknější místo pro dospívání."
Scarlett začínala být vážně naštvaná, takhle ji Katie ještě neviděla.
"Tohle není fér Scarlett." Povzdechl si John už klidnějším tónem.
Katie se dívala z jednoho na druhého a nevěděla, co by měla říct nebo udělat, cítila se naprosto zmateně a to se jí nelíbilo, cítila se nepříjemně, když neměla situaci pod kontrolou.
"Johne já prostě vím, že se o ní musím postarat, neptej se mě proč, ale vím to."
Nálehala Scarlett.
John si povzdechl a podíval se na Katie.
"Takže tvrdíš, že si nic nepamatuješ." Konstatoval podezřívavě John, ale svým pohledem uhnul, jako by se bál, že mu Katie něco udělá.
Katie na moment napadlo, že by mohla jeho strachu k ní využít, ale jestli tady chce zůstat, nebyl by to moc dobrý začátek jejich společného soužití.
"Já si vážně nic nepamatuju Johne." Řekla Katie a snažila se, aby zněla, co nejpřirozeněji, nechápala, že ikdyž teď říká pravdu má pocit, jako by se snažila lhát.