Konečně jsem dala poslední tričko z bedny do skříně. S Harrym už jsme se konečně nastěhovali do jejich bytu. Je to tu úžasné. Harry si s vybalováním dává docela načas. Buď zkoumá, jestli se za posledních pár hodin neobjevilo něco v ledničce nebo zírá do blba.
„Lásko měl bys sis vybalit konečně ty věci.“ Podívala jsem se směrem k němu.
Tentokrát nečuměl do blba nýbrž na blba. Ano koukal se směrem na mě.
„Nechceš mi pomoct? Mohli bychom se u toho i trošku pobavit.“ Skousl si spodní ret.
„Zapomeň, dokud si nevybalíš, tak s tebou nepromluvím ani slovo.“
„Má cenu si vůbec vybalovat, když pozítří jedeme za tvojí babičkou?“ Zkusil to.
„Harolde nepokoušej moje nervy. Prostě si ty věci dej do tý skříně a neser mě!“ Ukázala jsem mu na skříň.
Než se neochotně zvedl, tak si nezapomněl povzdechnout tak nahlas, abych ho náhodou nepřeslechla. Tašku dokopal ke skříni, vybral její obsah a hodil to jen tak do skříně. Vítězně se na mě podíval se zvednutými prsty.
„Děláš si prdel? S takovýmto přístupem nečekej, že ti teda budu žehlit. Pokud se svým oblečením budeš jednat takhle, tak si možná můžeš začít i prát sám.“ Přemýšlela jsem nahlas.
Naštvaně se na mě podíval a začal si skládat věci buďto do komínků nebo dávat věci na ramínka.
Došla jsem k němu a dala mu pusu na krk.
„Pokud budeš pokaždé takhle poslouchat, když ti budu vyhrožovat, tak bychom to mohli praktikovat častěji.“ Olízla jsem si horní ret.
„Pokud mi budeš dělat pokaždé tohle, co jsi právě udělala, když začnu něco dělat podle tebe, tak budu poslušný furt.“ Políbil mě na špičku nosu a s úsměvem pokračoval dále ve skládání věcí.
„Kirsty kurva zastav se!“ Řval za mnou Louis, který se mě snaží dohnat.
Pokouší se o to už celý den, ale zatím se mi podařilo mu pokaždé utéct nebo se schovat. Za rohem jsou dívčí záchody, takže se před ním schovám tam. Neváhala jsem ani sekundu a rozutekla se k nim. Ve dveřích jsem narazila do nějaké holky. Bez omluvy jsem do ní vrazila a vlezla do první otevřené kabinky. Zaklapla jsem prkýnko a sedla si na záchod. Cítila jsem se fakt divně, že se musím schovávat před klukem na záchodě.
Někdo otevřel nebo zavřel dveře. Čekala jsem na zvonění jako na smilování, ale zrovna teď se tomu zmetku nechtělo zvonit.
„Kirsty, vylez, vím, že jsi tady.“ Promluvil Louis.
Dělá si prdel? On sem vážně jako vlezl?
„Jdi pryč, nechci s tebou mluvit.“ Odpověděla jsem stále ze záchodu.
„Nechovej se jak malá holka a vylez.“ Zasmál se mi.
„Jediný, kdo se tu chová jako kretén, jsi ty. Lezeš na holčičí záchody.“
„Můžeš prostě zvednout tu prdel a vylézt?“ Zvýšil hlas.
Tak teď mě naštval. Vzala jsem si věci a prudce otevřela dveře. Vyšla jsem si to rychlou chůzí k němu a zabodnula mu prst do hrudě.
„Tak teď mě poslouchej! Ty mi nebudeš říkat, co mám a nemám dělat. Ty jsi pro mě skončil! Jak jsi to mohl kurva udělat? Spát s mojí matkou? Víš co to je za,“ Zastavila jsem se a přemýšlela, jak jí mám vlastně pojmenovat.
„Víš, ani mě nenapadá slovo, které jí vystihuje. Nejsme sprostá, takže to řeknu slušně. Je to ženská, co má ráda mladé maso a až jí přestane bavit, tak ho pošle do kopru. Je to tvůj problém ovšem, že jsi jí naletěl a vlezl hned do postele. Tím si ale u mě skončil. Nedokážu se ani pořádně na tebe koukat, jak se mi hnusíš. Možná je mi tě i líto, kam až si zašel. Proč jsi to vlastně udělal? Trestáš mě za něco, co jsem ti udělala? Protože já nevím o ničem, co bych ti udělala. Kurva Louisi!“ Vykřikla jsem se slzami v očích.
Vystrašeně se na mě koukal. Nebyl schopen ani slova.
„Jasně, opět mlčíš, my dva si nemáme už co říct.“ Utřela jsem si slzy a utekla ze záchodů.
Cestou jsem narážela do lidí. Bylo mi to jedno. Utekla jsem na záchody do druhé budovy školy. Chtěla jsem být sama. Stoupla jsem si k umyvadlu a opláchla si obličej. Kompletně jsem si rozmazala make-up. Vyndala jsem si kosmetickou taštičku a nanesla si aspoň pudr. Akorát zvonilo na hodinu, když jsem si nanesla ten pudr.
Do hodiny jsem dorazila pozdě. Měli jsme zrovna literaturu.
„Omlouvám se, ztratila jsem pojem o čase.“ Omluvila jsem se profesorce a šla se posadit na své místo.
„Ať se to prosím příště již neopakuje.“ Koukla se na mě skrz její obří brýle.
Kývla jsem na souhlas a posadila se. Na literaturu chodím s Liamem. Seděl vedle v řadě.
„Kde jsi byla? Rozdávala sis to s Harrym na záchodech?“ Zasmál se.
„Jsi idiot Payne.“ Sykla jsem a znechuceně se na něj podívala.
„Slečno Taylorová, byla bych ráda, kdybych dávala pozor, když už jste přišla pozdě do hodiny.“ Sykla plesnivka.
Říkáme jí tak, protože její dech je horší, než tchoř.
„Já bych byla ráda, kdyby si tady pan Payne odpustil svoje poznámky, a taky vám to necpu.“ Zabručela jsem.
„Slyšela jsem správně slečno?“ Zeptala se překvapeně.
„Ano slyšela jste správně, pokud máte problém se sluchem, měla byste navštívit lékaře.“ Pousmála jsem se nad mojí poznámkou.
Plesnivka začala okamžitě červenat. Třída se začala jak jinak než pitomě smát. Zas tak vtipné to nebylo.
„Nejste náhodou drzá?“ Zařvala.
„Nejste vy náhodou tak moc hlučná?“ Odpověděla jsem jí otázkou.
„Zvedněte se a jdeme okamžitě do ředitelny!“ Zařvala.
„A smím se zeptat, co jsem provedla?“
„Jste drzá!“
„Nejsem, jsem pouze upřímná.“ Podívala jsem se štěněčím pohledem.
„Co se to s vámi děje? Slyšela jsem stížnost už i od jiných profesorů.“
„Co se to se mnou děje? Já vám povím co se děje! Všechno se děje! Všechno se totálně posralo! Jděte všichni doprdele!“ Řvala jsem smyslů zbavená po celé třídě. Vzala jsem si tašku a utekla ze třídy. Byla jsem vážně na dně. Nevím co se to se mnou poslední dobou děje. Všechno mě dokáže nehorázně rozčílit, na každého vyjedu, aniž bych si pořádně uvědomila, co jsem způsobila. Mám toho dost, už to nezvládám. Potřebuji odtud co nejdříve odjet. Vyrazíme s Harrym k babče už dneska večer. Sice jsme měli jet až zítra, ale já už tady dál nemohu být.
„Šla jsem domu. Nevydržím to tu. Zase jsem vyjela na profesorku a málem se rozbrečela. Navíc jsem mluvila s Louisem a to mi na psychice moc nepomohlo. K babče odjedeme už dneska. Potřebuji vypadnout. Zabalím ti nějaké věci, abychom mohli vyrazit hned, jak přijdeš ze školy. Budu tě čekat. Líbám tě.“ Poslala jsem sms Harrymu.
Nečekala jsem ani odpověď. Je mi jasné, že bude souhlasit, jeden den ze školy nikoho nevytrhne.
Takže máme tady další díl :)
Chtěla bych se vám omluvit, že díl nebyl tak dlouho, ale škola je přednější, což určitě chápete :)
Snad se vám díl bude líbit. Užijte si zbytek neděle :)
Týna
