Máma odhodila tyč do rohu pokoje a přiběhla ke mně. Koukala mi zlostně do očí. „Tohle jsi přehnala mladá dámo!“ křičela na mě a při tom mi prskala do obličeje.
„A co jsem jako přehnala? To že jsem si dovolila odejít do mého pokoje? Já nejsem ta, co mi rozbila dveře“ vysmála jsem se jí do obličeje. V tom okamžiku jsem dostala facku, až jsem spadla na postel, která byla hned za mnou.
„Tohle bylo naposledy, co jsi nepřišla domu. Je ti to jasné?! Od teď máš domácí vezení!“ řvala na mě, až z toho byla celá rudá.
„A co když tě neposlechnu?“ usmívala jsem se. Chtěla jsem jí pořádně vyprovokovat.
„Co když mě neposlechneš? Sbalíš si všechny tvoje věci a potáhneš z domu! Nebudu to tvoje nesnesitelné chování trpět! Myslíš si, že by to schvaloval tvůj otec?!“ v ten okamžik jsem jí zastavila a začala na ní ječet.
„Tátu si vůbec do huby neber! Ty nemáš právo o něm vůbec mluvit! To ty můžeš za to, že umřel! To ty jsi ho dohnala k sebevraždě! Těmi tvými neustálými urážkami! Kvůli tobě dělal přesčasy, abys měla na svoje hadříčky! Ty jsi ho unavila k smrti“ vyprskla jsem jí znechuceně do jejího zmalovaného obličeje. Nevěřícně na mě koukala.
„Moc na mě nečum! Sama dobře víš, že je to pravda!“ zasmála jsem se. Nikdy jsem jí to neodpustila. Tátu jsem milovala víc než jí. Jí vždycky záleželo jenom na tom, jak vypadá a co má na sobě. Dokonce když se dozvěděla, že mě čeká, chtěla jít na potrat. Táta jí to ale nedovolil. Ze začátku mi to dávala pořádně sežrat, že jsem nechtěný parchant. Nemá ráda moje kamarády. Hlavně nenávidí Zayna. Ona je na mladé maso. Chtěla ho a on jí odmítl. Teď nemůže překousnout, že je to můj nejlepší kamarád.
„Kirsty děláš si už ze mě prdel?!“ řekla na půl zoufale a napůl naštvaně.
„Nedělám mami! Já nevím, co jsem ti kdy udělala, že jsi na mě taková! Děláš mi jenom problémy! Dokonce nabaluješ mé kamarády! Myslíš si, že mi to Zayn neřekl? Mýlíš se! Řekl mi to! Vždyť je to můj nejlepší kamarád! Uvědomuješ si to vůbec? Víš, jak mi bylo! Nevíš! Přestaň mi dělat ze života peklo!“ zvedla jsem se z postele a odstrčila jí od sebe.
Začali jsme se prát. Jedna druhé jsme trhali vlasy. Lítali dokonce i facky. A nebyli zrovna malé. Někdo vtrhl do pokoje.
„Proboha přestaňte! Vy nejste normální! Okamžitě přestaňte!“ začal křičet Louis a tahal nás od sebe. Měla jsem na rtu krev.
„Co tu děláš a jak jsi se sem dostal?“ nechápala jsem a utírala si krev do rukávu od trička.
„Byli otevřené dveře a slyšel jsem křik. Tak jsem si myslel, že je tu nějaký zloděj a vraždí vás. Zatímco vy se tady spolu perete, já měl o vás strach“ zlobil se.
„Nechci se do ničeho motat, ale neměla by ses prát s vlastní matkou“ podíval se na mojí matku, která si kontrolovala, jestli má všechny své gelové nehty.
„Do toho ti ale vůbec nic není Louisi! Já vím, proč jsme se prali! Nevíš o tom vůbec nic!“ naštvala jsem se a utekla ze svého pokoje.
Nechala jsem ho tam s mojí mámou. Sedla jsem si na verandu na naše dřevěné schodiště. Objala jsem si kolena a začala brečet. Teď bych si s chutí dala cigaretu. Je mi jedno, že by mě viděli. Už mi to jedno je jestli mě někdo uvidí. Nejsem svatá, vím to. Začala jsem hulit a chlastat. Ale to všechno jenom kvůli ní.
„Nechtěl jsem tě rozbrečet“ posadil se ke mně Louis.
„Ty za to nemůžeš Louisi. Nevycházíme prostě spolu. Lepší to prostě nebude“ popotáhla jsem a utřela si slzy. Opřela jsem si hlavu o Louisovo rameno. Položil mi ruku na záda a začal je hladit. Slyšela jsem, jak se matka řítí ke dveřím.
„Nehrab na ní! A ty se okamžitě zvedni a táhni domů“ ječela. Tak tohle ovšem posrala.
„Děláš si už ze mě prdel? Vždyť se mě ani nedotkl. A víš ty co? Chceš něco vidět? Tak čum“ zařvala jsem na ní a otočila se k Louisovi. Začala jsem ho vášnivě líbat
.Chtěla bych vám poděkovat, že to vůbec čtete :) Nevěděla jsem, jestli povídku mám vůbec na Wattpad dát, ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám :) Byla bych ráda za nějaké komentáře, jestli jste zatím s povídkou spokojení a nebo naopak, co vás na ní štve :)
