Stála jsem na místě celá zmrzlá. Cítila jsem, jak ve mně poletuje hnízdo rojících se motýlů. Když jsem si vlastně uvědomila, co se to tu děje, odvrátila jsem hlavu od Louise a vlepila mu tu největší facku, kterou jsem v tu chvíli byla vůbec schopná dát.
„Co to jako kurva bylo?“ koukala jsem na něj, jako bych byla smyslů zbavená. Jednou rukou jsem si projela vlasy a druhou jsem si otírala rty, které před chvilkou políbil.
Nevěděla jsem pořádně ani co dělat. Křičet na něj bylo zbytečné, protože jsem nechtěla dělat scénu. Nebo ho dokonce začít fackovat, mlátit a bůh ví co ještě? Stáli jsme naproti sobě, jeden druhému jsme si hleděli do očí.
„Nehodlám se ti omlouvat za něco, čeho nelituji. Měl jsem to udělat už před nějakou dobou.“
Zmateně jsem si ho prohlížela. Zhluboka jsem se nadechla a udělala k němu krok.
„Rozmysli si, co vlastně chceš Louisi. Ale tohle už kurva nedělej. Nejsem tvoje ani nikoho jiného hračka. Kdybych tohle řekla Harrymu, tak by ti rozbil akorát tak hubu, takže buď rád, že mu to neřeknu, protože nestojím o žádné divadlo a rvačky. Nám oběma tím ušetřím plno nepříjemností. Tímhle končím naší debatu a hlavně doučování.“ řekla jsem tak pevně, jak jsem jen mohla.
Bez jakéhokoliv počkání na jeho vyjádření jsem odešla co nejrychleji to bylo možné. Jen co jsem vyšla před dům, jsem se opřela o stěnu. Potřebovala jsem někomu zavolat, jenomže Harrymu jsem to říct nemohla, kdybych zavolala nějaké kamarádce, tak by to Harrymu určitě vyslepičila. Vytočila jsem proto číslo Zayna.
„Čus zlato, potřebuješ něco?“ řekl zvesela.
Jen co jsem slyšela jeho hlas, nebyla jsem najednou schopná jediného slova. Začala jsem brečet, aniž bych mu řekla cokoliv.
„Kirsty co se stalo? Kdo ti co udělal? Jsi tam? Kurva mluv se mnou!“ bombardoval mě otázkami.
„Já nemůžu.“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Než jsem se nadála, další slzy tekly proudem.
„Řekni mi aspoň, kde teď jsi.“
„Před barákem u Louise.“ odpověděla jsem mu.
„Fajn, tak za 10 minut za parkem na lavičkách jo? Hlavně se uklidni a přijď tam!“ bez čekání na můj souhlas mi to položil.
Uklidila jsem telefon do kapsy u kabátku a vyrazila do parku, kde jsme se měli sejít. Z kabelky jsem si ještě na cestu vytáhla cigaretu. S větší chutí jsem si ještě nikdy nezapálila.
.
.
Seděla jsem na lavičce a čekala na Zayna. Zatím jsem si krátila čas prohlížením fotek v telefonu. Koukala jsem zrovna na jednu fotku ze Swansea. Byl na ní Harry, který ležel v posteli a nechtělo vůbec vstávat. Když mi pak došla trpělivost a nemohla jsem ho za žádnou cenu dostat z postele, rozhodla jsem se pro útočnou pozici. Naplnila jsem sklenici dost studené vody a vylila mu jí přímo na jeho juniora. Tolik křiku jsem ještě nikdy od kluka neslyšela. Pištěl jako malá holka. Dokonce se k nám do pokoje přiřítila babička s tím co se mi děje. Když ale viděla Harryho s mokrým rozkrokem, na nic se radši neptala a zase odešla. Nejspíš mu bylo trapně, ale v tu chvíli jsem se cítila jako vítěz.
Z přemýšlení mě vyrušil Zayn, který mi zacinkal lahvemi alkoholu před nosem. Odvrátila jsem svoje zarudlé oči od telefonu a zahleděla jsem se mu do očí. Bez jediného slova položil flašky na lavičku a uvěznil mě v jeho náruči. Byla jsem tak vyčerpaná z toho brečení předtím, že už jsem ani nebrečela. Co nejvíc jsem se k němu přitiskla a nadechla se čerstvého vzduchu.
.
.
Z parku jsme se přesunuli se Zaynem k nim domu, protože zbytek členů rodiny byl pryč. Dovyprávěla jsem mu všechno co se u Louise dělo. Když přišla ta část s pusou tak koukal docela vyjukaně.
„To k tobě jen tak přišel a začal tě líbat, i když chodíš s jeho nejspíš bývalým kamarádem? Tak to je docela kretén.“ smál se.
„Já si nemyslím, že je to vtipný.“ zabručela jsem a napila se vína.
„Já vím, omlouvám se, ale když on je vážně kretén.“ řekl tentokrát vážně bez náznaku úsměvu.
„To máš teda pravdu. Měla bych to nejspíš říct Harrymu, ale já nestojím o konflikty.“
„Chápu tě, ale pořád je lepší když se to dozví teď než třeba později od Louise.“ přemýšlel nahlas.
„Vážně si myslíš, že by mu řekl, že mě líbal? Podepsal by si tím vlastní smrt.“
„To sice jo, ale byl by k němu upřímný, na rozdíl od tebe.“ položil mi ruku na rameno.
„Nevím co mám dělat.“ svalila jsem se na postel, na které jsme seděli. Zayn si lehl vedle mě a podepřel si hlavu, aby na mě viděl.
„Být tebou, tak mu to řeknu. Věř mi, já mám vždycky pravdu.“ cvrnkl mě do nosu.
Věděla jsem, že má pravdu, ale vůbec se mi do toho nechtělo.
.
.
Cestou domu se mi v hlavě odehrávalo plno scénářů. Byla jsem rozhodnutá mu to říct, i když jsem Louisovi řekla, že to neřeknu. Zayn měl ale pravdu. Furt lepší říct mu to teď, než aby se to později náhodou dozvěděl od něj a mě přestal věřit.
Se sevřeným žaludkem jsem otevírala dveře od bytu. Nebylo zamčeno, takže je doma. Před vstupem jsem se pořádně nadechla. Zavřela jsem za sebou dveře a odložila kabát na věšák. Kabelku jsem si položila na stoleček vedle věšáku a zula si boty. Z chodby jsem už viděla Harryho, jak sedí v obýváku s telefonem v ruce.
„Ahoj lásko.“ pozdravila jsem ho.
„Ahoj“ vzhlédl od telefonu a usmál se.
Sedla jsem si vedle něho a políbila ho na přivítanou. Harry se ke mně víc přitulil. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a chytla jeho ruku do té své.
„Musím ti něco říct.“ vydechla jsem.
„O co jde?“ poposunul se trochu aby na mě viděl.
„Byla jsem u Louise na tom doučování“
„A jaké to bylo?“ zajímal se.
„Doučování bylo v pohodě, dokonce jsem to už i trochu pochopila.“
„Tak o co teda jde?“ nechápal.
„Políbil mě.“ podívala jsem se do země
.
.
Po dlouhé době máme opět nový díl :D Omlouvám se, že to tak trvalo, ale povinnosti do školy jsou přednější :/ Teda kdyby to bylo na mně, tak radši píšu, ale ty známky pak… :D
Budu se po tomhle lednovým období pokoušet přidávat zase normálně jak jsem přidávala :))
VOTE nebo koment mě potěší! :))
