Cure (FF TMR)

II.

Dojeli na odlehlé místo plné písku. Skoro nic tam nerostlo, bylo tam pár kopečků a spousta kamenů.

Pár metrů od jejich auta stáli koleje, po kterých měl za pár chvil projíždět vlak, na který museli čekat.

Jakmile ho uviděli, rozjeli se a jeli za ním.

,,Kaylo, blížíme se. Zaměstnejte je." Ozval se Thomas z vysílačky a Kayla přikývla, i když věděla, že to nemůže vidět.

,,Brendo můžeme."

Jeli vedle ovládacího vagonu, Brenda si stoupla, vylezla z okna na střeše, střelila do skla vagonu a zase zalezla zpět. 

Chvíli jeli a pak se znovu ozval Thomas. ,,Hej, Kaylo. Máte návštěvu."

Kayla se otočila a musela se zamračit. Skrz zadní okno viděla letoun a vůbec se jí to líbilo, protože opravdu letěl přímo k nim.

,,Jorge, jeď!" Jorge přidal a vedle začali různě přistávat střeli.

,,Do prdele. Budeme to muset vzít jinudy." Zanadával Jorge a otočil auto jiným směrem.

,,Thomasi, jste v tom sami. Zlomte vaz." Oznámila Kayla do vysílačky. ,,Vy taky." 

Kayla doufala, že vše dopadne aspoň z poloviny podle plánu a nikomu se nic nestane.

Ujížděli letounu a měli namířeno ke skalkám, kde měli připravenou past a byli tam další její lidé. Bylo to připravené pro jistotu.

,,Máme je." Řekl Jorge, když tam byli. Zastavili a čekali.

,,Vystupte z vozu s rukama nad hlavou." Ozvalo se.

Trojice vystoupila z auta, s rukama nad hlavou a pomalu šli k nim.

,,Tady stůjte, ani hnout." Kayla zvedla jeden koutek úst do úsměvu a udělala dva kroky vzad. Stejně tak i Brenda a Jorge.

,,Nehejbat, pitomče." ,,Cokoliv řekneš, Ermano." Řekl Jorge a Brenda pohla prsty.

Na zemi se objevily malé tyčky s kroužky nahoře spojené provázkem a pár vojáků se propadla do země.

Kayla rychle vytáhla svou zbraň a zamířila na ostatní. Z úkrytu vyšli ostatní jejich lidé a obklíčili vojáky.

,,Čau, Pánvi." Řekla Brenda i Kayla zároveň. ,,Rád vás vidím lidi." Řekl zase on. ,,Tak jdeme." Dodal. 

Vojáky přenechali zbytku a Pánvička, Brenda, Kayla a Jorge šli k letounu, o který se postarala Harriet, když všichni vojáci vyšli.

,,Snad s tím umím zacházet." Řekl Jorge a sedl si k ovládání. ,,Snad!?  Prosím, raději už vzlétni a snaž se nás nezabít."

Vzlétli a letěli pro Thomase a ostatní, kteří zajistili vagón, ve kterém si mysleli, že je Minho.

Zastavili nad vagonem, na kterém stáli a spustili jim dolů lano s hákem na konci.

Zahákli vagon a do vysílačky řekli, že můžou znovu letět. Vzlétli víš a letěli přímo k jejich úkrytu.

,,Dokázali jsme to a jsme stále naživu." Zaradovala se Kayla a objala Brendu. ,,Jedeme domů." Řekl Jorge. 

Přistáli a kluci se okamžitě začali snažit otevřít dveře vagónu.

Kayla a Thomas vešli jako první a začali se rozhlížet. První, koho zahlédli, byl Aris a Sonya, ale Minho nikde.

Kayla začala záporně vrtěti hlavou a podívala se na své dvojče, které vypadalo zklamaně.

,,Není tu." Řekl Thomas a Kayla se otočila a rychle běžela pryč.

Doběhla na pláž, sedla si do písku a začala brečet. Proč zrovna Minho. Nemohla to být někdo jiný, ale hlavně ne z naší party. Pomyslela si.

Už toho měla dost. Pořád někoho ztrácela a bolelo jí to. Bylo jí jasné, že nechali Minha na živu, ale určitě to nebylo kvůli ní a Thomasovi.

Po chvíli se rozhodla, že raději půjde za ostatníma.

Vešla do malé místnosti, kde byl Newt, Thomas, Aris, Pánvička, Brenda, Sonya a Harriet.

Kayla si stoupla vedle Newta, který ji objal okolo ramen.

Viděl její rudé oči od pláče a byli mu jí líto. Věděl co pro ni Minho znamená, byl to jako její druhý bratr.

,,Co se stalo?" Zeptal se Thomas Arise. ,,Bojoval jsem, ale snažil jsem se." ,,Je štěstí, že nás našel, pořád nás přesouvali. Jakoby šlo o něco velkého." Řekla Sonya. ,,Víte kam mají namířeno?" Zeptal se Thomas.  ,,Vím jen že mluví o nějakém městě." 

,,Já myslela, že už nejsou města." Řekla Harriet. ,,Taky že nejsou. Žádné dávno nestojí." Řekla Brenda a opřela se o stůl za ní.

,,A kde je vlastně Minho, proč nebyl ve vlaku?" Zeptala se Kayla. ,,Promiň, Kaylo. Byl tam." Řekl s lítosti Aris. ,,Omluvte mě." Řekla Kayly, dala si ruku před pusu a běžela na záchod.   
,,Zvracíš a to jsi zatím nejedla nic pořádného." Objevila se za ní Brenda a pomohla jí podržet vlasy.

,,Tomu malému se nejspíš nelíbí i to málo." Dělala si srandu Kayla.

,,Jakému malému?" Objevil se Pánvička a Kayla se na něj vyjeveně podívala. ,,Žádnému." Odpověděla až moc rychle.

,,Ty jsi těhotná." Řekl dost nahlas. ,,Nemůžeš to zakřičet ještě víc, myslím, že ve zlosinu tě ještě neslyšeli." ,,Promiň. Jak dlouho už jsi těhotná a ví to Newt?" ,,Ne. Newt se to zatím nesmí dozvědět a jsem teprve v druhém měsíci."

,,Proč jsi vlastně přišel?" Zeptala se nakonec Brenda, protože věděla, že by měl Pánvička až moc dalších otázek. ,,Thomas vás volá." ,,Dobře za chvíli dojdeme." 

Odešel a Kayla si šla vypláchnout pusu. ,,Snad to nikomu neřekne." ,,Neřekne, uvidíš."

Kayla si stoupla na proti zrcadlu, které bylo pověšené na zdi a vyhrnula si tílko.

Podívala se na své malé kulaté bříško a jemně po něm přejela.

,,Za chvíli budu vypadat jako balón." ,,To teda budeš a teď pojď, ať na nás nečekají, balóne." Zasmála se Brenda Kayle a vydala se za ostatními.

Kayla se naposledy podívala do zrcadla a vydala se za Brendou.