Cure (FF TMR)

XII.

Najednou trojici oslepilo světlo z letounu. Letoun se otočil a otevřel se poklop.

,,Pojď. Musíme vstát." Řekla Kayla a začala pomáhat Thomasovi.

Byli ta okraji budovy, jenže letoun musel být trochu dál. Nemohli riskovat, že by kvůli budově začal hořet.

Objevil se Vinc, který se snažil jít co nejblíže, aby jim mohl pomoct a natáhl k nim ruku.

,,Běžte první." Řekl Thomas a Kayla okamžitě zakroutila hlavou. ,,Ne. První jdeš ty, jsi zraněný. A neodmlouvej."

Než mohl protestovat, už ho Kayla tlačila co nejblíže k Vincovi, který se snažil ruku natáhnou ještě blíž.

Nakonec se jim povedlo dostat Thomase do letounu a dvě dívky, se na sebe podívali.

Obě dvě věděli, že je šance, že to jedna nepřežije. Šance, že to přežijí obě, tam je, ale je velmi malá.

,,Běž nezasloužíš si zemřít. Ty ani tvé dítě." ,,Děkuju. Víš, odpouštím ti mrcho." Řekla Kayla a obě dvě se zasmáli.

,,Kdyby tu byla ještě naděje, že se do letounu dostaneš i ty, chyť se té šance a pojď s námi." Řekla nakonec Kayla a začala se natahovat v Vincovi.

Trochu se odrazila od kraje budovy a tak tak se chytla Vincovi ruky a Vinc ji vytáhl, aby už nemohla spadnout.

Kayla se otočila a dívala se na Terezu, která plakala. Vinc měl pořád nataženou ruku a ostatní pokřikovali, ať skočí.

Kayla bylo jasné, že to neudělá. Nevěděla proč, ale prostě neskočí. Kayle bylo i Terezy líto. Opravdu jí odpustila, myslela to vážně.

Byla Tereze neuvěřitelně vděčná za to, že jim nakonec pomohla a nechala Kaylu, aby šla před ní.

Budova už byla celá v plamenech a nakonec se začala hroutit. Zem pod Terezou se rozpadla a ona začala padat do plamenů a do sutin. ,,NÉ." Křičel Thomas.

Začal brečet a nemohl přestat. Dívka, kterou miloval, před ním zemřela. Přímo před ním a nemohl tomu nijak zabránit.

Dával si to za vinu, kdyby ji pustil před sebou, nemusela zemřít.

Ale aby pravdu řekl, miloval ji, ale byl v tom háček. Nevěděl jestli ji miloval pořádně, jesli to byla jeho opravdová láska. Měl velmi málo času na to, aby to zjistil.

,,Musíme letět." Řekl Jorge a zavřel poklop.

Všichni se posadili a Kayla šla okamžitě za Newtem, který ji objal.

Tak moc se o ní bál, ale byl naštvaný. Jen tak si prostě odběhla pryč. Mohla zemřít. Ale chápal ji, šla pro bratra, kterého nemohla ztratit. Newt by to pro Kaylu udělal taky.

,,Sakra, Kaylo. Ani nevíš jaký jsem měl strach. Tohle už nikdy nedělej. Bál jsem se, že jsem vás ztratil." Řekl a položil ruce na její břicho.

,,Neboj, jsme v pořádku a už nikdy tě neopustím. Oba, jsme v pořádku." Odtáhl se a políbil Kaylu. ,,Půjdu se podívat na Thomase."

Kayla se zvedla a mířila za Thomasem, který seděl sám. Po cestě také vzala lékárničku a sedla si vedle něj.

,,Vyhrň si to tričko." Udělal to, co Kayla řekla a dál koukal do blba.

,,Jen abys věděl, odpustila jsem jí, i když nám tolik ublížila." ,,Nevím jestli jsem ji pořádně miloval. Možná ano, ale-" ,,Ale měl jsi málo času zjistit jak moc ji miluješ." ,,Přesně. Jak jsi to měla ty s Newtem?" ,,Už začínáš být jak Minho." Zasmála se Kayla a Thomas trochu s ní.

,,Už od začátku mě k němu něco táhlo. Říkala jsem si jestli ho opravdu miluju, nebo je to jen poblouznění. Později, když jsem se stala běžkyní, jsem se o tom bavila s Minhem. Řekla jsem mu všechny své pocity, co cítím k Newtovi a on mi potvrdil, že jsem opravdu zamilovaná. No a později den po tom, co přijel Chuck, po měsíci stráveném v Placu jsem se konečně odhodlala mu to říct, teda Minho mě donutil.

Vlastně jsem to Newtovi řekla až potom co jsem ho políbila, protože jsem ze sebe nemohla dostat nic jiného než: Já. Kluci dokonce uzavřeli sázku. Neboj, taky najdeš někoho s kým budete mít takový vztah jako já s Newtem."

Celou dobu Thomasovi ošetřovala ránu a usmívala se. Milovala ty vzpomínky, které si vytvořila v Placu.

,,Hotovo." ,,Děkuju. Za všechno." Řekl a stiskl Kayle ruku místo objetí. ,,Nemáš zač. Jsem tvá sestra a udělám pro tebe cokoliv. Teď by jsi se měl jít vyspat."

,,Kaylo." Ozvalo se z druhé strany letounu. ,,Minho." Kayla se k němu rozešla a vtáhl ho do pevného objetí.

,,Ani nevíš jak moc jsi mi chyběl. Tak moc jsem se o tebe bála. Hlavně, když jsme tě nenašli v tom vlaku." ,,Taky jsi mi chyběla. Hele, neztloustla si nějak" Odtáhl se a sáhl Kayle na břicho. ,,Ty vole. Ty jsi těhotná." Zakřičel přes celý letoun.

,,Minho! Víc zařvat by to nešlo?" Zeptala se a slyšela jak se Newt, Brenda a Pánvička zasmáli.

Samozřejmě jí to nevadilo, protože to chtěla udržet v tajnosti jen dokud se to nedozví Newt, který to už věděl, takže si jen dělala srandu.

,,Tak promiň. Jak dlouho už jsi těhotná. A když to bude kluk pojmenujete ho po mě, že jo?" ,,Uklidni se. Newt se to dozvěděl teprve před pár hodinami a o jménech jsme se ještě nebavili a Minho se můj syn rozhodně jmenovat nebude. Na výběr jmen máme ještě přibližně sedm měsíců."

,,Takže jsi těhotná dva měsíce a Newt a Thomas ti dovolili jít s nimi." ,,Ne, schovala jsem se jim v autě." Odpověděla mu a šla zpět za Newtem.

Když se Kayla posadila vedle něj, objal ji okolo ramen a Kayla mu začala usínat s hlavou na jeho rameni.