Cure (FF TMR)

XIV.

(upozornění v téhle kapitole se budou objevovat sprostá slova)

O 7 měsíců později

Kayla měla celý den strávit jen s Brendou, protože si kluci udělali takovou pánskou jízdu.

Byla docela ráda, protože čím víc se blížil porod, tím víc se Newt o Kaylu staral a bál. Pořád ji hlídal a ptal se, jestli je v pořádku a Kayla chtěla aspoň na chvíli klid.

Takže když se Kayla ráno probudila, místo vedle ní už bylo volné a ležela sama v posteli.

Sedla si na kraj postele a pořádně se protáhla. Bolela jí záda a ještě aby ne, když byla v posledním měsíci.

Její břicho bylo velké a vše se dělalo špatně. Hlavně ji skoro nikdo nenechal nic dělat, hlavně Newt a Thomas. Nechtěli, aby se namáhala.

Vstala a šla se obléct. Oblékání také nebylo zrovna nejlehčí. Hlavně musela nosit obří trička a větší kalhoty, aby se do toho oblečení vůbec vešla.

Když Kayla dokončila ranní hygienu a začala si rozčesávat vlasy, někdo zaklepal.

,,Dále." Dveře se otevřeli a Kayla viděla, jak za nimi stojí Brenda.

,,Tak co, připravená jít na snídani?" ,,Jo." Položila hřeben a vyrazili.

,,Ty jo. Spala si dnes vůbec?" ,,Zkus si spát s tímhle." Řekla Kayla a ukázala na své břicho. ,,Proč se mi zdá, že to budou dvojčata." Řekla Brenda a Kayla se na ni překvapeně podívala. ,,Kdyby to bylo jen jedno dítě, tak máš podle mě menší břicho."

Byla pravda, že její břicho bylo trošku větší, ale nikdy nepřemýšlela, že by mohla mít dvojčata. Nikdy jí to nenapadlo a tohle bylo poprvé, kdy o nečem takovém slyšela.

Vzali si jídlo a sedli si na jejich obvyklé místo. ,,Zajímá mě, co asi teď kluci dělají." ,,To mě taky. A jak vám to zatím klape?" Zeptala se Kayla Brendy, která už asi dva měsíce chodila s Thomasem.

,,Jsem s ním ráda. Jde nám to spolu tak jako tobě s Newtem." ,,To velmi ráda slyším." Usmála se Kayla a hned na to položila vidličku a položila si svou ruku na břicho.

,,Jsi v pořádku?" ,,Jo jen občas kopne víc a občas to zabolí."

Celý den probíhal v klidu až na občasné bolesti z kopnutí. Na obědě si k nim dokonce přisedla Harriet a Sonya.

Také se s nimi dost zkamarádili. Byly sympatické a dalo se s nimi povídat, ale s Brendou si Kayla prostě rozuměla nejvíce. Nejlepší kamarádka je hold nejlepší kamarádka.

,,Ahoj. Tak co, jak ti je?" Zeptala se Harriet ,,Budeš mi věřit, když ti řeknu, že jsem dnes nejmíň dvacetkrát řekla, že mi je dobře." ,,Jo uvěřím. A kope často?" ,,Jo, jestli chcete můžete to zkusit." Obě dvě přikývli a každá dala Kayle jednu ruku na břicho.

Po ani ne pěti minutách opravdu ucítili kopnutí a usmály se.

,,Už se nemůžu dočkat až uvidím toho malého drobečka, i když to vypadá, že budou dva." Řekla Sonya.

Kayla začala znovu přemýšlet. Už to slyšela po sedmé, protože ji to před tím Brenda řekla ještě pětkrát. Ale také si pomalu začínala myslet, že to budou dvojčata.

Mohly být tak tři hodiny, když seděli na lavičce blízko lesa a Kayla ucítila strašnou bolest.

,,Je ti dobře? Nebolí tě něco?" Zeptala se starostlivě Brenda. ,,Holky, já myslím, že rodím." ,,Sakra. Harriet, Sonyo, seženete prosím Sofi. Já zatím dovedu Kaylu na ošetřovnu." Rozkázala Brenda.