Ahooj! CHTĚLA BYCH SE OMLUVIT, ŽE TAK DLOUHOO NEBYLA KAPITOLA! Zastavila jsem se asi v polovině a pak mě nic nenapadalo.. sorry. Tak snad se bude líbit :) Mám takovej pocit, že jsem tam někde změnila styl psaní, takže se taky omlouvám, ale snad to nebude takovej problém! :D
Díky za všechny komentáře (a vote)! Jste úžasní :)
Ella M. >.<
"Cože? Tvůj bratr je ten Ashley Purdy?" začne křičet a pištět Laila..
Kýv, kýv.
"To je super!!"
Dobře, tak tamto bylo hlasitý, ale tohle ještě víc. Jako kdyby se za náma předtím neohlíželi lidi. Teď už si mezi sebou i šeptají. Jak jinak. Jsme holt cvoci.. Ale hlavně ona. Jo.
"Jo to je," odpovím potišejc.
"A já tam budu taky?"
"Jo, ale hlavně nekřič. A až přijedou, tak prosím nepišti."
"No ták! To si děláš srandu ne? Já a nepištět? No dobře...no," řekne a rozesměje se. Ještě chybí aby spadla na zem anebo začala brečet.
"No ták, Lai, vstávej.. On si tě určitě vezme."
"Purdy si mě vezme?"
"Ne."
"Tak to teda nevím.. už spolu máme tři děti, jeden strom a dvě kočky..," prohlásí vážně. V jejím poddání to moc vážně nevyznělo, ale tak.. Začneme se obě smát na celé kolo.
Aha. Hmm..nejsme šílený... Ona se válí po zemi a já z toho smíchu brečím.
Teď už na nás zírají i učitelé.
"Vy dvě! Do ředitelny, hned!"
"Jé!! Ředitéélna!" začne pištět Laila.
Hodím na ni pohled typu: To myslíš vážně?
Ona jen nadšeně přikývne. Chtěla bych vědět, co má ta učitelka zas za problém.. je to naše třídní a je na nás tak trošku zasedlá. Dobře, přiznávám, že o hodinách se bavíme..ale to snad neděláme jenom my, taky je Laila trošku víc hlasitá, ale tak to taky není zas tak zlý ne? Ještě, že jí máme jen 2x týdně. Jinak by se ze mě stal vážně šílenec. Jo, tak s tou bych žít nechtěla.. což mě přivádí k otázce má ta ženská vůbec manžela? A další otázka..proč nad tím vůbec přemýšlím?
Jdeme do ředitelny.. myslím, že nám bude brzo ředitelka tykat a my jí taky,..jak tam jsme často. Zasměju se nad tou představou.. A Lai? Lai si toho ani nevšimne.. Proč ne.
Zaťukáme a sekretářka si nás změří pohledem, samozřejmě nás už zná a to vážně dobře..
"Dobrý den, paní ředitelko Whiteová!" řekneme obě zároveň.
"Á..Slečny, Lailo a Rosemary, Vás už jsem tu dlouho neviděla," prohlásí s vážným výrazem a pokračuje: "Naposledy v pondělí, to asi bude váš rekord, tak mi dejte žákovský... no však to znáte," usměje se na nás.
Každá vytahujeme žákovskou a ona nám tak jako vždy napíše skoro tu samou poznámku (ano i ředitelové píšou poznámky).
"Děkujeme.."
"Děkujete za poznámku?"
"To víte, další do sbírky!" prohlásím. Zasměje se. Naše ředitelka je v pohodě.
"Dobře, tak už běžte a chci vás tu vidět až tak za týden a ne hned v pondělí!" stihne ještě říct než odejdeme. Klasika, v podstatě je to pořád to samý. Což je celkem vtipný..
*-*-*-*
Sedíme na gauči, teda já a s mojí mamkou, a pobaveně sledujeme Lailu, která samou nedočkavostí skáče po našem obýváku. Už rozbila dokonce vázu a máma na to: "To nevadí, Lailo, stejnak jsem ji chtěla vyhodit." Kecala, byla to její oblíbená a až přijede babička, tak nás zabije.
Kluci mají přijet za půl hodiny. Jsem nadšená, moc se na všechny těším, nejvíc na Ashleyho..Ashley Purdy je můj bratr! Juhů!
Když jsme přišly, já s Lailou, k nám domů, tak jsme asi 2 hodiny byly v koupelně. Nijak zvlášť jsme se nemalovaly, Laila má černý stíny, řasenku a tužku pod očima - já mám jen tenký linky, řasenku a tmavě fialovou rtěnku. Což je celkem málo, jinak se maluju mnohem víc. A Laila ostatně taky. Mamka vypadá klidně, ale neřekla bych, že není nervózní. Ale musím říct, že je určitě míň nervózní než my dvě.
Laila zrovna leží na zádech a kouše si nehty, já koukám do zdi a mamka se zamyšlením pozoruje svoje kafe.
Uběhla půl hodina. Nikdo nikde.
O 10 minut později.
O 20 minut později.
Až za dalších 30 minut se rozezní zvonek. Laila málem usnula a já s mamkou jsme přestávaly doufat. Málem jsme si myslely, že nepřijedou.
Chvilku jsme zaraženě naslouchali a pak se znovu ozval zvonek. Mamka se zvedla a šla otevřít. S Lailou jsme na sebe kývli a šli do předsíně za mamkou a za skupinou.
Mamka se objímala s Ashleym, já na ně na všechny koukala a Laile málem vypadly oči z důlku.
"Lai? Neječ prosímtě," řekla jsem jí. A co udělala Laila? Začala ječet. Protočila jsem oči.
Andy se začal smát a ten zbytek se vyděšeně koukal.
Laila když ječí, tak vypadá jako potrhlá fanynka Justina Biebera a je to strašně vtipný. Začnu se nekontrolovaně smát.
Andy, CC, Jake a Jinxx jsou pořád venku a Ashley se s mamkou objímají v předsíni. Laila se tu válí po zemi a já si všechny prohlížím. Pak "hrajeme" s Andym hru, kdo dřív odtrhne oči. Vyhraju a on se zasměje.
"Myslel jsem, že mám jen jednu sestru," zdělí Ashley mámě.
"Máš. Ta, co se ještě nesesypala, tak to je Rosemary, tvoje sestra. Jo a ta na zemi, to je její kamarádka Laila," řekne máma a vyděšeně sleduje Lailu. Jako by jí neznala.
"Mami? Byla bys tak hodná a neříkala, že se jmenuju Rosemary? Jsem Rose," sdělím mámě ..celkem rozpačitě. Celá parta se začne smát a já zrudnu.
Jdu zpět k Lai a zvedám ji. Nejspíš brečí štěstím..asi. Kdo ví. U Laily je dost těžko poznat na co zrovna myslí.
Dovedu ji do kuchyně a ona začne tleskat. Hodím na ní pohled typu: To jako vážně?
Jen kývne a jde do obýváku. Proč jsem tak pekelně nervózní? Naliju si do skleničky džus a napiju se. Najednou se za mnou ozve něčí hlas a já se zakuckám. Polknu džus a rozklašu se.
"Promiň, Rosie, nechtěl jsem tě vylekat," řekne ta osoba. Prej ta osoba. To je Andy.
"Proč jste všichni tak vysoký?" řeknu a hned toho zalituju. Začne se smát, já se jen zamračím a radši skloním pohled k zemi.
Myslím, že tohle bude ještě sranda..ale jak pro koho. Ach jo.
